Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.

Souhlasím
 

NY Times o brněnských barech: Odehrává se zde něco úžasného

 
neděle, 16. dubna 2017, 18:43

Že překonal věhlas některých brněnských barů hranice Moravy, to víme už dávno. Ostatně loňské nominace Czech Bar Awards, kde mělo Brno dokonce početnější zastoupení, než hlavní město, mluví samo za sebe. Uznání brněnské barové a kavárenské kultury se však dostalo nedávno na úplně novou metu. Ve slavném deníku New York Times vychválil brněnský gastro život americký cestovatel Evan Rail. Kam Evan zamířil a jak se mu tam líbilo? Drbna vám přináší překlad originálního článku.

Originál článku, který vyšel ve středu 12. dubna na stránkách NY Times, si můžete přečíst zde. Pro všechny, kteří preferují rodný jazyk a zároveň nechtějí být připraveni o zajímavosti Brna očima cizince, přinášíme doslovný překlad.


Zatímco co jsem si vychutnával svůj starodávný drink z japonské whiskey a sépiového inkoustu servírovaný spolu s s wakamo-sezamovým salátem, musel jsem uznat, že se v Brně odehrává něco úžásného.

Nečekal jsem to. Stejně jakoby vám někteří Berlíňané řekli, že Mnichov a Kolín překonává Berlín v klubové scéně a kavárnách, tak několik Pražanů by zas řeklo, že “druhé město” Česka - Brno, je nejlepší místo na pivo, koktejly nebo kávu.

V posledních letech jsem často slýchal o nové barové scéně v Brně. Kamarádi z Prahy se zmiňovali o nových mini pražírnách kávy, kavárnách a barech v Brně, jen dvě a půl hodiny vlakem na jihovýchod od Prahy. Slyšel jsem, že jeden z nejznámějších barmanů světa Alex Kratěna pochází z Brna. I když jsem věděl, že Kratěna si udělal jméno v londýnském baru Artesian, který už několik let vyhrává první místo v padesáti nejlepších barech světa. Stejně jsem považoval zvěsti o skvělých brněnských drincích za zveličené.

Aspoň do doby, než oznámili nominace na nejlepší bar v Česku za minulý rok. Za nejlepší koktejlový bar byly nominované dva podniky v Praze, zatímco brněnské získaly tři nominace. V kategorii nejlepší pivní bar, mělo město Olomouc jednu nominaci, Praha dvě nominace a Brno taky dvě nominace. To není špatné. Na to, že v hlavním městě východního moravského regionu Brně žije 377 tisíc lidí, což je méně než třetina Prahy.

Abych se přesvědčil, že Brno opravdu konkuruje Praze, vydal jsem se jednoho podzimního večera rychlíkem do Brna a ubytoval se v jednom z nedávno renovovaných hotelů. Ubytovaný v bývalé Cyrilometodějské záložně - hotelu Grandezza, měl jsem výhled na malebný Zelný trh, jehož vznik se datuje na třinácté století.

Z okna jsem viděl špičaté věže Petrova, impozantní katedrály, která se tyčila za barokními budovami na druhé straně náměstí, zatímco vysokou, nazdobenou kašnu Parnas postavenou v roce 1695 jsem měl skoro na dlani. Tři tryskající chrliči vespodu kašny mi připomněli moji rostoucí žízeň.

Rozhodl jsem se zkusit jeden z nových barů s řemeslným pivem, o kterém jsem slyšel. Ale ještě předtím jsem se spontánně stavil na tradičního, českého, světlého ležáka v hospodě U Richarda. Výčepní restaurace minipivovaru U Richarda, který sídlí na městském předměstí. Pivnici jsem navštívil už před deseti lety, a zatímco nová lokace byla pro mě překvapením, známá chlebnatá chuť nefiltrovaného Richardova ležáku byla stejně vynikající jak jsem si ji pamatoval.

Nastal čas zkusit něco nového: bar JBM Brew Lab. Šel jsem dolů po úzké ulici, kde se vypínaly skvělé ukázky slavné brněnské funkcionalistické architektury a hospodu jsem našel uprostřed bloku.

JBM má jméno podle iniciálů majitelů. Je menší, útulná, divoká a naštěstí nekuřácká, na rozdíl od většiny tradičních hospod v Česku. Nabídka piv byla moderní, a také mezinárodní. V hlavní roli s deseti kohouty mimořádných piv, včetně Kapitan Drake, kyselé, ale úžasně osvěžující chuti “mojito Gose” z kultovního polského pivovaru Setka, co chutná po limetkách a čerstvé mátě. Po jednom Gose a víc než dobrém pastrami sendviči, jsem zkusil výraznou  IPA s čerstvým chmelem, z oblíbeného, malého českého pivovaru Clock.

Rozhodl jsem se, že na jeden večer to zatím stačí. Ale pak jsem narazil na rušnou scénu za nádherným gotickým kostelem po cestě zpátky na hotel. Vypadalo to, jako by zrovna skončila noční mše, ale ukázalo se, že místo věřících je to popíjející dav lidí ze sousední hospody s vysokými okny. Venku i vevnitř všichni drželi půl litry a atmosféra byla nepopsatelně pohodová.

Koukl jsem dovnitř a jen podle výzdoby jsem hned poznal, že to je jedno z mích, kam jsem se chystal.  Jeden z nominovaných nejlepších pivních barů se jmenoval Na Stojáka. Téměř všichni vevnitř stáli napěchovaní u vysokých stolů, takže některým návštěvníkům nezbývalo než se přesunout na ulici.

Objednal jsem si tradičního ležáka z Beskydského Pivovárku, malé pivnice v odlehlé části beskydských vrchů na severovýchod od Brna, kterou jsem jednou navštívil. Nedokázal jsem si představit žádný pivní bar v Praze, který má pozdě v noci tak skvělou atmosféru, s návštěvníky sedící venku na patníku. Připadal jsem jsi, jako bych byl v nějakém státě na jihu Evropy.

“Je mnohem jednodušší najít dobrou kávu v Brně než Praze,” pronesl pyšně barman z minulé noci, když jsem se ho zeptal na jeho oblíbené kavárny. Když jsem ráno hledal, kde si dát kávu, přemýšlel jsem, jestli je Brno, co se týká káv, taky jako jih Evropy.

Moje první zastávka, ale byla něco jiného než Itálie, měla severský nádech. Skog Urban Hub s okny na další náměstíčko. Na nápojovém lístku byly dva typy kávových zrnek Rusty Nails z maličké pražírny nahoře v kavárně - Kelloo z Etiopie a Santa Christina z El Salvadoru. Interiér byl minimalistický s bílými stěnami a anglicky mluvící obsluha vypadala, jakoby přijela z Kodaně.

Další kavárna už působila méně cize. Kavárna Kafec nabízela tři druhy horké čokolády a pět druhů kávových zrn, o kterých jsem většinou nikdy neslyšel. Zahrnovali také typ zrna, proces sklizně, farmu, aroma a doporučení, jak servírovat každý druh.

Objednal jsem si cappuccino z Kenya Kii AB. Nebyl jsem si úplně jistý, že potřebuji vědět všechny ty detaily z tabule, ale mohlo by se mi to někdy hodit při rozhovoru s food-snoby v Praze.

Cappuccino chutnalo oříškově a šťavnatě, bylo výborné, jako jejich čokolády. Kafec se svými židlemi a podlahou působil celkem levně, ale rozhodně rozhodně tu kávu a čokoládu vaří výborně.

Na své kávové výpravě jsem navštívil Moravskou galerii, toulal se historickým centrem a užíval si kostely a paláce téměř bez turistů. Po výborném jídle v restauraci Retro Consitorium jsem byl připravený vyzkoušet další nápoje.

První zastávka byla v Baru, Který Neexistuje. Bylo plno a měl jsem štěstí, že hosteska našla volné místo na baru. Za chvilku jsem už popíjel koňak Sazerac a obdivoval vzácné láhve na poličce, co dosahovali až ke stropu. Jeden německý business man se ke mně otočil a řekl, že sem vždycky chodí, když je v Brně, protože to je jeden z nejlepších barů, kde byl.

Musel jsem souhlasit. Sledoval jsem, jak v průběhu let pražská barová scéna vzkvétá, ale i takové pecky jako jsou Hemingway Bar a Bonvivant’s CTC postrádali tu kombinaci intimity a energii Baru, Který Neexistuje. Můj koňak byl skvěle vyvážený a aromatický, hamburger nejlepší, který jsem v celém Česku jedl a lidi byli přátelští a zábavní. Ve válce mezi Prahou a Brnem, se  Neexistující zdál jako ta nejsilnější zbraň.

Aspoň do doby, než jsem vlezl do Super Pandy Circus. Dveře byly zamknuté, tak jsem zazvonil. Přivítala, mě žena, co byla oblečená v něčem, co připomínalo oblek principála. Vzala mi kabát a nabídla šálek zeleného čaje.

Řekla mi, že jméno baru pochází ze slavného rumového koktejlu, který vymyslel Ales Kratěna v Artesian baru. Ocitl jsem se v nejšílenějším baru, který jsem kdy navštívil.

Byla tam tma? Ano. Hluk? Ano, ale nic hrozného. Hrál deep house, který překrýval intimní konverzace kolem mě. A bylo to divné?

Řekněme, že první drink jsem si vybral, když jsem si vylosoval gumovou kačenku místo plastové rakety z koše barevných hraček, které fungují jako nápojový lístek. Drink mi naservírovali v dětské lahvičce s malou panda hračkou. Jmenoval se Innocent, byl vynikající. Kromě těch šílených drinků byly v nabídce taky víc mainstreamové koktejly a taky další zajímavé nové variace těch klasických. Musel jsem uznat, že Brno je fakt cool.

Zbývala mi poslední zastávka, nedávno otevřený Spirit Bar. Už byla skoro půlnoc a našel jsem poslední volné místo u velkého piana v hlavním místnosti. Staré trumpety visely nad barem. Nápojový lístek se zaměřoval na zlatou éru koktejlů a já si dal osvěžující mai tai s Pusser Blue Label rumem.

Později jsem zjistil, že nejsem jediný, kdo je okouzlen brněnskými drinky. Ještě větší překvapení bylo, že cenu za nejlepší pivní bar v Česku byl taky v Brně, i když jsem ho neznal - Zelená Kočka Pivárium.

Cítil jsem se trošku zklamaný, že jsem nezašel do nejlepšího pivního baru ve státě, který pivo miluje, ale aspoň mám důvod se zase vrátit.


Zdroj: NY Times

Překlad: Diana Dulínková

Komentáře

 

Napište nám

Nejčtenější

  • V Brně dnes otevřeli nejmodernější...

  • Památkáři zakročili. Mercedes musí z...

  • VIDEO: Školák vběhl přímo pod šalinu. Z...

  • Na jihu Moravy si od pátku zalyžujete jen v...

Reklama
 
 

Kam dál?

Festivaly jídla v Brně přinesou exotickou, extrémní i českou kuchyni

neděle, 16. dubna 2017, 18:09

Brněnská gastronomická scéna nabídne i letos řadu festivalů, na své si přijdou milovníci exotického i pálivého jídla,...

V Lednicko-valtickém areálu začala plavební sezona

neděle, 16. dubna 2017, 12:01

V Lednicko-valtickém areálu slavnostně zahájili plavební sezonu. Na zámecké rameno Dyje ale lodě mezi zámkem a...

Projekci hokejového finále na Zelňáku sledovalo zhruba pět tisíc lidí

sobota, 15. dubna 2017, 12:49

Tisíce fanoušků sledovaly v pátek v podvečer v Brně finále hokejové extraligy na velkoplošné projekci na Zelném trhu,...