Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.

Souhlasím
 

Mají lidé právo na soukromí informací?

 
pátek, 22. ledna 2016, 09:01

V dnešním IT věku získává věta „tohle si nechej jen pro sebe“ úplně novou dimenzi. Jakmile nějakou informaci někde vyslovíte nebo napíšete, ztrácíte nad ní kontrolu. Navždy. Nemůžete totiž stoprocentně zajistit, že ji zrovna neposlouchá někdo jiný, nečte někdo jiný, nebo že tak nebude činit v budoucnu.

 A to ani pokud informaci skrýváte za heslem, jak se ukázalo na případu premiéra Bohuslava Sobotky a tisíců dalších „hacknutých“ lidí.

Sobotkův problém s ukradenými emaily opět oživil otázku, zda máme vůbec právo na nějaké soukromí informací? Vždyť přeci ten, kdo nedělá nic špatného, nemá co skrývat a nemůže mu tedy vadit, když mu „někdo“ čte emaily, poslouchá hovory či listuje v myšlenkách… Nebo snad ano?

Lidé, kteří bojují proti „velkému bratrovi“, za právo na soukromí, za právo na to rozhodovat si o svém majetku a svých myšlenkách podle vlastního uvážení jsou automaticky podezřelí. Prý  chtějí něco schovávat. Ale to přeci není pravda – existuje logický rozdíl mezi motivací něco skrývat a přirozenou neochotou něco odkrývat. Třeba si jen uvědomují, že jakmile informace spatří světlo světa, přestává být jejich majetkem. S informacemi jako ekonomickým statkem je to totiž velmi zajímavé.

Na rozdíl od lahve limonády, kterou když vypiju já, tak na vás nic nezbyde, nebo talíře dobrého jídla, které když sním já, tak vy budete hlady, podobné principy pro informace neplatí. Vezměme si příklad informace o včerejším výsledku hokejového zápasu. Sportovní výsledek se dozvím já a řeknu jej vám, vy jej předáte vašim přátelům, ti zas jejich přátelům. A tak dále...  A každý z nich bude mít z té samé informace užitek – zvýšenou informovanost a třeba i radost (nebo naštvání).

Pokud jsem byl na začátku informačního řetězce, měl jsem nad informací kontrolu jen do té chvíle, než ji předám vám. A myslím si, že tak by to mělo zůstat. Pak totiž můžu účinně zabránit dalšímu šíření informace jen s velkými náklady, nebo za cenu překročení zákonů. A právě v tom je ten základní argument – lidé by měli mít právo rozhodnout svobodně o tom, kdy a za jakých okolností bude ta „jejich“ informace vypuštěna do onoho nekontrolovatelného informativního věku. Protože tohle – zvolit si, kdy a komu co řeknu – bylo dlouhou dobu ta jediná jistota, kterou jsme měli.

Pokud přijmeme tezi, že každý si může číst v našich hlavách, protože ví lépe, jak nás nebo někoho jiného ochránit před námi samotnými, řítíme se do orwellovského světa. Chcete v něm žít?

Napsal(a) Aleš Rod

Komentáře

 

Napište nám

Nejčtenější

  • Všichni do podchodu. Na hlavním nádraží už...

  • V Brně dnes otevřeli nejmodernější...

  • Policie pomalu a jistě odhaluje gang zlodějů...

  • Schváleno! Brněnská sportoviště se po...

Reklama
 
 

Kam dál?

Led na Brněnské přehradě dorostl do 12 centimetrů, strážníci měřili v sedmi lokalitách

pátek, 22. ledna 2016, 08:54

Stabilní mrazy postupně začínají přát i těm vyznavačům zimních sportů, kteří si přejí trávit svůj volný čas bruslením...

Brno pokročilo v boji s bezdomovectvím

čtvrtek, 21. ledna 2016, 06:01

Rada města Brna na své schůzi doporučila Zastupitelstvu schválit posouzení projektu Pilotní testování rychlého...

Brněnští strážníci lákají nové kolegy na štědrý příspěvek

čtvrtek, 21. ledna 2016, 05:56

Městská policie Brno rozšířila svou náborovou kampaň o nový benefit. Poté, co se uchazeči o práci úspěšně začlení do...