Dnes jsou dušičky, tradiční svátek zesnulých

Památka zesnulých neboli Dušičky je vzpomínkou na zemřelé, kteří podle katolického pojetí nejsou ještě dokonale připraveni ke vstupu do nebe a jsou ve fázi "očišťování", které tato církev nazývá očistcem. Slavit památku všech zemřelých věřících 2. listopadu nařídil poprvé opat Odilo z benediktinského kláštera ve francouzském Cluny v roce 998. Z benediktinských klášterů se později tento zvyk rozšířil po celé církvi.

Oslava Dušiček se odvíjí od svátku Všech svatých. Svátek Všech svatých se slaví v dnech, kdy Keltové oslavovali konec roku, svátek Samhain, v noci z 31. října na 1. listopadu. Samhain byl Kelty vnímán také jako doba, kdy se stírá hranice mezi světem živých a mrtvých. Věřilo se, že se duše zesnulých v tento čas vracejí na zemský povrch, a živí mohou navštívit podsvětí. Může dojít k setkávání živých a mrtvých, světlem živí ukazují cestu mrtvým. Tradice v tento den zapalovat ohně a svíčky pochází od Keltů i Slovanů, kteří věřili, že oheň očišťuje a světlo pomáhá chránit před zlými a potměšilými duchy. Tradici svátku Samhaim je svou podstatou a znaky nejvíce věrná oslava halloween.

S ohledem na fakt, že Keltové a poté Slované osídlili Střední Evropu a jejich kultury se zde prolínaly, je předpokládáno, že se svátek Samhaim slavil i na území ČR a byl s nástupem křesťanství nahrazen svátkem Všech svatých v termínu a Dušičkami ve smyslu oslavy, jako svátek, kdy se vzpomíná na zesnulé.

Svátek Všech svatých je přesto někdy považován za oslavu, která počíná vysvěcením původně antického chrámu Pantheonu v Římě v roce 609 jako vzpomínka na zemřelé, kteří dosáhli věčné blaženosti.

Dušičky se slaví od 10. století. Památku věrných zemřelých zavedl roku 998 clunyjský opat Odilo († 1048), který se takto snažil čelit přetrvávajícím pohanským obřadům. Podle dostupných zdrojů je katolickým svátkem slaveným 2. listopadu od 12. století jako vzpomínka na mrtvé, svátek Dušičky (vzpomínka na duše v očistci), Vzpomínka na všechny věrné zesnulé.[3] Ve 13. století se tento zvyk rozšířil po celé západní církvi. V Aragonii začali kněží slavit v ten den tři mše za zemřelé; tento zvyk potvrdil papež Benedikt XIV. (1748) a rozšířil pro všechny kněze ve Španělsku, Portugalsku a Latinské Americe. V roce 1915 Benedikt XV. toto dovolení rozšířil pro celou církev od první světové války, kdy zahynulo velké množství lidí. V této době se na svátek Dušiček byly uspořádávány průvody na hřbitovy, zdobily se hroby a konaly podobné zvyky.

V zemích s křesťanskou tradicí je zvykem během tohoto dne či období navštívit hřbitov a rodinný hrob a rozsvítit na něm svíčku či položit živé květiny, což má symbolizovat víru ve věčný život a demonstrovat přesvědčení, že život hrobem nekončí.

Mezi řadu lidových pověr a zvyků rozšířených v Česku patřila víra, že prý duše jednou za rok, v předvečer Dušiček duše vystupují z Očistce, aby si odpočinuly od útrap. Blízcí hříšníků proto podle dostupných informací naplnili lampu na olej máslem, aby si duše mohly potřít spáleniny. Večer se příbuzní nebo přátelé napili studeného mléka (nebo se jím postříkali), aby se duše tak ochladily.

Na svátky se také pekly takzvané „dušičky“ nebo „kosti svatých“, pečivo (bochánky, rohlíky) ve tvaru kostí.Těmi se obdarovávali pocestní, žebráci u kostela, chudí lidé v obci a zaměstnanci. V jižních Čechách ještě na počátku 20. století chodili koledníci na Dušičky prosit o toto pečivo. V okolí Českého Krumlova tento zvyk, koledu, nazývali "chodit po rohlíkách".

Bývá zvykem, že se na hřbitovech konají v hřbitovních kaplích, kostelech či jen u hlavního hřbitovního kříže bohoslužby slova či mše svaté. Na Dušičky má také kněz povoleno stejně tak jako při pohřbech a zádušních mších nosit černé roucho (na hřbitovech většinou pluviál), ve kterém kněz prochází spolu s věřícími hřbitov a kropí svěcenou vodou hroby.

Odpustky pro zesnulé

Plnomocné odpustky pro duše zemřelých, které potřebují očištění, můžeme získat prvních osm listopadových dnů. Podmínkou jsou známé úkony:

• přijetí svátosti smíření
• Eucharistie
• modlitba na úmysl Svatého otce (Otče náš a Zdrávas či jiná modlitba)

Dále je třeba se na hřbitově pomodlit za zemřelé (stačí v nitru).

Statistika

• na hřbitově na památku zesnulých v tomto období uctí více než polovina osob
• jen deset procent navštíví ale hřbitov přesně v den svátku
• více než čtvrtina osob, zejména z Prahy, si ale na své blízké zemřelé vzpomene
• téměř devadesát procent osob nosí na hrob svíčky
• více než polovina Čechů pokládá na hrob věnce
• padesát procent kombinuje nakoupené ozdoby s vlastními výrobky
• vlastnoručně vyráběná výzdoba je používána asi na deset procent hrobů
• za sváteční dekorace je třetina osob ochotna zaplatit pouze 100 až 200 kč, ale další třetina je ochotna zaplatit 200 až 500 korun na výzdobu hrobu

Zdroj: ČTK, Wikipedia, STEM/MARK