TRAILER: Víc než jen příběh o rozlučce. Oživení stadionu Za Lužánkami dostalo filmovou podobu

Víc než jen film o Švancarově rozlučce

Film vznikl spontánně nebo už jste od přípravy rozlučky věděl, že dostane větší formát?

Vzhledem k charakteru akce mi bylo hned na začátku jasné, že to bude dlouhodobější projekt a tak jsem s ním i nakládal. Ačkoli důležitou součástí příběhu je Švancarova rozlučka, film samotný není o Švancarově rozlučce.

Je o tom, jak se fanoušci rozhodli udělat aktivní a aktivistický krok a donutili město ke změně stávajícího stavu. Švancarova rozlučka k tomu byla skvělým akcelerátorem. 

Film měl vlastně sledovat tuto aktivitu a měl za nejlepších okolností končit stavbou nového stadionu.

Jak jste se dostal k iniciativě, která stála za obnovou Lužánek?

K tématu jsem se dostal skrze natáčení dokumentu o Žít Brno (který ještě stále natáčím), kde jsem poznal Marka Fišera. Marek byl jednou z postav, které jsem v dokumentu exponoval. Tehdy měl totiž na občanské kandidátce zastupovat fanoušky a do kandidatury šel s jediným hlavním bodem - Chceme vráti fotbal za Lužánky. A co bylo nejlepší, myslel to zcela vážně a dělal všechno možné proto, aby se takové věc podařila.

Později mi Marek řekl, co s Petrem Švancarou plánují za akci a bylo mi hned jasné, že u toho musím s kamerou být. Jako Brňák a běžný fanoušek Zbrojovky totiž vím, co stadion Za Lužánkami znamená pro jeho fanoušky.

Nové perspektivy fanouškovské základny

Takže jste už od začátku našel něco jako hlavní postavu?

Marek Fišer byl středobodem mého zájmu už v začátcích natáčení dokumentu a zůstal hlavní postavou. Je to rodilý fanoušek, jehož celá rodina fandí fotbalu. Na domací zápasy chodí pravidelně jeho maminka a babička.

Tím zároveň představoval zcela nový obraz fanouška vyvracejícího klasické předsudky. Není chuligán, není součástí hooligans a není vůbec krajně-pravicově orientovaný. Na jedné straně srdcový fanoušek, pro něhož Zbrojovka znamená životní téma a součást osobní identity, a současně aktivní občan, příznivec pirátské strany a velký příznivec městské cyklistiky.

Rozbití stereotypu

Díky tomuto "kontroverznímu" profilu si mezi mnohými fanoušky vysloužil hanlivé označení pofidoš čili něco jako sluníčkář - tím narušuje takové ty obecné, mnohdy omezené znaky pravověrného fanouška. Tento profil mi byl sympatický.

Je to paradox nejen v prostředí fanoušků, ale i v běžném společenském smýšlení, ve které platí postava fotbalového fanouška za jakýsi společenský póvl, nad kterého se může vzdělaný měšťák povyšovat. Dokument odhaluje svět fanoušků, kteří takoví nejsou a pro které je fandění záležitostí životního vkusu, čímž tím tento černobílý obraz vyvrací.

Ve skutečnosti to ale bohužel neznamená, že mezi fotbalovými fanoušky nenajdeme skupinky, které jsou kulturně konzervativní a vyhroceně šovinistické (tím mám na mysli projevy rasismu či nacionalismu).

Kolik času jste na filmu strávil?

Natáčet jsem začal s první velkou brigádou, tj. někdy v únoru 2015 a poslední natáčení bylo v červenci 2017. Takže natáčení de facto trvalo tři roky. Nejintenživnější natáčení bylo jednak v období přípravy na Švancarovu rozlučku, vše se odvíjelo na aktivitách, které tehdy byly mnohovrstevnaté: fanoušci chystali choreo, hasiči jezdili kropit trávník a do toho organizace brigád.

Nikdy jsem to nepočítal, ale celkově za ty tři roky mohlo proběhnout kolem stovky natáčecích dnů. Z toho byly čtyři natáčecí dny v Holandsku a tři v Madridu. Střih trval pět měsíců čistého času. Celkově veškerá práce spojená s tvorbou dokumentu mohla zabrat kolem dvou tisíc hodin.

Selfmade dokument

S kým jste na filmu pracoval?

Bude to znít legračně, ale veskrze jsem to dělal celé sám. Bohužel jsem neměl žádný rozpočet na to, abych si mohl dovolit klasický štáb. Ale léta praxe me naučila, jak s tímto hendikepem pracovat a jak se technicky těmto "nouzovým" podmínkám přizpůsobit. Pokud to má člověk srovnaný, ví, proč to dělá a jaký to pro něj má význam, je schopen tomu hodně obětovat a najít způsoby, jak to udělat.

Je zde třeba poděkovat městu Brnu, od kterého jsem posléze dostal dotaci, která mi umožnila strávit těch pět měsíců ve střižně.

Budete film někam přihlašovat? Věříte v ocenění?

Na festivaly dokument rádi přihlásíme. V dnešní době je v Evropě poměrně bohatá síť dokumentárních festivalů včetně toho českého v Jihlavě. 

Těžko říct, zda věříme v ocenění, na světě se dějou závažnější věci než je problematika stadionu Za Lužánkami, o kterých vznikají důležité dokumenty. Ale budeme rádi, pokud snímek zaujme na zahraničních festivalech a stane-li se inspirací mnohým lidem v jejich občanských aktivitách.

Lidé, máme věci ve svých rukách

Věříte, že film pomůže a fotbal se vrátí za Lužánky?

Těžko říct, zda tento dokument něco přímo ovlivní. V tom bych byl skeptický, ale myslím, že jeho potenciál je připomenout lidem, že mají věci ve svých rukách a že už jednou byli schopni věcma hnout, tak ať na to nezapomenou.

A když bude potřeba, začít vyjednávat třeba politicky - politici v dnešních dnech totiž zapomínají, koho zastupují a lidé se naopak k veřejným věcem staví s nezájmem v alibistickém domnění, že ti nahoře to nějak zařídí. Tento nebezpečný automatismus vedl k tomu, že se v současné chvíli nedá pokračovat v jinak skvěle nastartovaném projektu, protože spekulativní politika dřívější radnice kdysi prodala něco někomu, komu neměla. Alespoň v tomto by film pomoci mohl.

Rezervace vstupenek na předpremiéry filmu 24. a 25. dubna jsou možné přes email ticketing@thestadiummovie.com nebo přímo k zakoupení v Hostinci U Daana na Staňkova 17 a ve Funky Donuts na Lidické 28.