Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

NA ROZTRHÁNÍ: Na jméno není nikdy brzy...

 
středa, 21. února 2018, 15:31

„Tak sa teda vezmeme, no," pronese Míra svoji „žádost o ruku", když mu sděluji, že se naše dítě bude jmenovat po mně. Převalím se ze zad na bok, sundám sluneční brýle a hluboce mu pohlédnu do očí: „Super, alespoň nebudu muset dvakrát měnit doklady," prohlašuji své ANO přímo na barcelonské pláži. Chci si jít totiž konečně přehlásit trvalé bydliště do Budějc, protože jezdit na Vysočinu na sociálku a pracák kvůli mateřské bych asi nedala.

1. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Jak jsme se „rozhodli“ otěhotnět
2. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Nikomu to nebudeme říkat aneb kdy je čas tu novinu oznámit

 

Ještě jsem jednou nohou v ordinaci a už startuji stránky nemocnice. Gynekologicko-porodnické oddělení - ambulance, to bude ono. „Dobrý den, ráda bych se zeptala, jestli je možné objednat se na ultrazvuk bez žádanky...,“ ještě než dovysvětlím svůj pošetilý důvod, obdržím odpověď ve smyslu tříčentového poplatku a termín cca za týden. Beru! Sice to bude až po svatbě a po belgickém snu každého electromusic nadšence, ale alespoň stihnu všechno dozařídit...

Je snad pětatřicet stupňů a my s Mírou obouváme tenisky a za doprovodu dvou kamarádů vyrážíme směr Hluboká. Je totiž středa a v Budějcích nás v úřední den oddat nechtěli. Nevadí, oficiální část si odbíjíme na tamním úřadě a pak se všichni vracíme zpět, abychom si své ano řekli na Černé věži přesně v poledne. Úžasná oddávající má pro naše bláznovství pochopení a i v tom horku absolvuje s úsměvem výšlap 225 schodů. Nikdo o tom neví, jen tři kamarádi, z nichž je jeden kameraman. Až bude video, pošleme to celé rodině ve speciálním balení. Máme to všechno do detailů promyšlené. Bude to pecka, protože to má příběh. Příběh tak bláznivý, jako jsme my dva, první půlka v ČR, druhá půlka Tomorrowland. Náš rychloplán je tak neskutečný a netradiční, že celý den jedeme na euforických vlnách. Nemůžu se dočkat, až jim to pak budeme vyprávět.

 

Těhotná netěhotná, den po svatbě bereme stan, nějaké zásoby jídla a pití, nabité telefony, selfie tyč a „goupročko“ a vyrážíme směr Belgie. Dvanáct hodin v autě zvládám v pohodě. Konečně se ocitáme v tom pohádkovém světě. Kdyby šly hodit pocity na papír, roztrhá se na milion kousků. V takovém duchu probíhá celý festival. Největší euforii ale zažívám první ráno ve stanu. Cítím první pohyby. Určitě je to malé šťastné, že je na svém prvním fesťáku, slyší parádní hudbu a šťastný tlukot srdce maminky. Musí být naspídovaný serotoninem jak nikdo.

Uteklo to jako voda a já už jako paní Duco hlásím příchod v ambulanci za doprovodu tatínka. „Já si celou dobu myslím, že to bude holka, ale dnes v noci se mi zdálo, že jste mi řekli, že to bude kluk,“ hlásím doktorce, která už jezdí ultrazvukem po mém břiše. Asi bych jako první chtěla holčičku, když je Míra ze tří kluků, ale vlastně je mi to ve finále jedno. „Hlavně, ať je to v pořádku,“ spíná se už automaticky ohraná fráze v mé hlavě. „Ono je tam to miminko tak namáčklé dolů, že to nejde moc vidět,“ sděluje nepříznivou prognózu doktorka. „Ja som ho tam videl,“ hlásí vševěd Míra. „Tak nám ukaž, co jsi,“ hypnotizuji monitor. „Já si myslím, že to bude klouček,“ snaží se lékařka dostat pohled ultrazvuku mezi nožičky. „Tady mi přijde, že je toho materiálu trošku víc, vidíte to?“ Já osobně ani nevím, co mám pořádně kde hledat, ale Míra to zas natáčí na telefon, takže kývu a doufám, že uvidíme něco doma. Ke konci se náš plavec umoudří a už se jako jasnej kluk točí do polohy klubíčka, kde vidíme jeho krásný profil včetně minipindíka. Nemůžu si nevšimnout, jak Míra náhle vyrostl. Uznale pokyvuje hlavou a plácá se po rameni, aby všem přítomným dal najevo, jak s jistotou věděl, co dělá. Já mám pořád ještě smíšené pocity. Musím přeorientovat svoji hlavu na modré barvy...

„Takže to bude Vincent,“ říkám Mírovi doma. „Předkožku mu budeš ale přetahovat ty!“ Přichází první (tak trošku hraná) obava ohledně potomka mužského pohlaví. „No ještě uvidíme za 14 dní, to by se to mělo potvrdit,“ nechávám prostor pro případnou pulinku, ale je mi jasný, že je to trošku utopie, protože v tomto případně se záměna stane málokdy.

Aby těch emocí nebylo v tomto měsíci málo, týden na to posílám malému tvorečkovi v bříšku dávku čistého kortizolu. I když máte detailní plán, tak jsou věci, které prostě naplánovat nemůžete, a tak neřízeně pláču nad reakcí rodiny na naše posvatební oznámení. Míra mě uklidňuje, jak to jde, a to hlavně v zájmu toho malého. Myslím, že tak hysterický pláč ještě nezažil. V tu chvíli se vůbec nedivím, že lze potratit v extrémně stresových situacích. Snažím se rychle se uklidnit a hodit to za hlavu minimálně do porodu.

Večer Míra roztírá kokosový olej po mém bříšku a promlouvá k tomu malému: „To sa nič nedeje Gejzíku (jeho pracovní jméno), to nebolo kvôli tebe, na teba sa tešíme a sme šťastní, že ťa máme. Buď pěkne v kľude.“ Ukápnu poslední slzu a usínám.

Za 14 dní se ocitám na druhém genetickém ultrazvuku, kde potvrzují správný vývoj plodu bez vad a dostáváme obrázek, kde se už jasně chlubí náš syn svým přirozením. Jak řekla paní doktorka: „Ty miminka mají velký penis a velkou hlavu, teď jde o to, co pro ně bude pak důležitější,“ čímž korunovala první polovinu mého těhotenství.

Napsal(a) Jana Duco | Foto Jana Duco
 


 

Kam dál?

Olympijský festival v Brně navštívilo přes sto tisíc lidí

středa, 21. února 2018, 10:02

Přes sto tisíc návštěvníků už zavítalo za dvanáct dnů do areálu Brněnského výstaviště na Olympijský festival. V dnešním...

Na Olympijský festival do Brna dnes přijede bronzová Eva Samková

středa, 21. února 2018, 05:51

Skvělá zpráva pro všechny sportovní fanoušky z Brna a okolí! Na brněnské výstaviště do olympijského parku dnes přijede...

Zemřel jeden z posledních československých letců, válečný hrdina a...

úterý, 20. února 2018, 17:56

V Británii v pondělí zemřel válečný hrdina Miroslav Liškutín, jeden ze dvou posledních československých stíhacích...

Policisté kontrolovali řidiče autobusů na jižní Moravě. Jeden řídil...

úterý, 20. února 2018, 17:15

Na řidiče autobusů si v pondělí 19. února posvítili policisté v jihomoravském kraji. Celokrajská dopravně bezpečnostní...

 

Komentáře

 
 

O čem píše Drbna.cz

O2 chce od státu 106 milionů za služby pro postižené a budky

Největší tuzemská telekomunikační firma O2 požaduje od státu 106 milionů korun za poskytování univerzální služby a levnějšího volání pro zdravotně postižené za loňský rok. Nárokované částky prověří Český telekomunikační úřad (ČTÚ). Úřad to uvedl na svém webu.

Móda Orsay je díky Priceless Specials dostupnější, cashback zvýšen na dvojnásobek

Módní oblečení značky Orsay uhrazené platební kartou Mastercard nebo Maestro je od 22. srpna až do poloviny září mimořádně dostupnější. Stačí být členem věrnostního program Priceless Specials a získat dvojnásobně navýšený cashback v hodnotě 10 procent z každého nákupu u Orsay, partnera programu.

ODBORNICE: Vzdělávání nadaných v ČR je potřeba zlepšit

V ČR stále moc nefunguje podpora rozvoje nadaných dětí. Legislativa s podporou jejich vzdělávání sice počítá, ale školy s těmito žáky často neumí pracovat. Pro zlepšení situace by byla potřeba větší informovanost společnosti o této problematice a lepší vzdělávání pedagogů. Na dnešní mezinárodní konferenci Potřeba změny ve vzdělávání nadaných to řekla předsedkyně Společnosti pro talent a nadání Eva Vondráková.