Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

Brňák odjíždí pomáhat do Sýrie. Je to nejlepší cesta, říká

 
pondělí, 14. prosince 2015, 17:49

Mirek z Brna dal v práci výpověď, sepsal závěť, prodal svůj majetek a chystá se do Sýrie. Tento příběh jste už asi slyšeli. Miroslav Farkas se ze dne na den stal známým díky facebookovému postu poutníka Ladislava Zibury, který sdílely stovky lidí. Jenže vše má i druhou stránku.

O Mirkových úmyslech se začaly objevovat i pochybující názory, které přiživily i články některých médií. Mirek byl v podstatě donucen vrátit veškeré peníze z veřejného účtu, aby se vyhnul dalším negativním reakcním, a nyní musí prostředky shánět znova.

Po svých špatných zkušenostech s médii se Mirek zdráhal dalšího kontaktu, nakonec se nám jej ale podařilo přesvědčit, aby se s Brněnskou Drbnou potkal. Sedli jsme si na kafe, popovídali o životě a Mirek mi prozradil, co vlastně stojí za jeho příběhem, a proč se nechce o skutečnostech, které v některých ony negativní názory vzbuzují, příliš bavit.

Náš rozhovor začal tématem Haiti - Mirek byl jedním z mála Čechů, kteří skutečně jeli pomáhat do zemětřesením zdevastované nejchudší země amerického kontinentu.

Jaké máte na Haiti vzpomínky?

Česká mise odjela a já říkám šéfovi - dívejte se, já tady zůstávám a chci pomoct dál. A mimo pomoci se mi podařilo třeba i projet Haiti stopem. Překvapilo mě, že lidi třeba vůbec neznají princip autostopu. V některých částech neměli ani tekoucí vodu z kohoutku.

Našel jsem si další jiné projekty, třeba i pro OSN. Většinou to bylo něco menšího, ale jednou jsem například dělal technika při nákupu stavebních strojů pro výstavbu infrastruktury.

Kde se po Haiti zrodila myšlenka odjet do Sýrie?

Viděl jsem fotky lidí, kteří ze Sýrie utíkají a okomentoval jsem to myšlenkou, že bychom měli jet do pomáhat přímo do těch zemí, ve kterých to nezvládají. Obětavá samostatná pomoc tam je podle mě nejlepší systém. Lidé si tak pomohou navzájem. V Kurdistánu je spousta míst, kde lidé nemají žádné sociální cítění. V životě třeba neměli školu.

Co je tedy cílem celého projektu?

Rozhodně ne bojovat, jak si někteří mohou myslet. Na co by tam byl kanón navíc? Teď chceme pomoci dětem v osvobozených zónách a chceme jejich příběhy ukázat lidem tady. Cheme jim dát přísun potravy, oblečení a to základní, co potřebují. Dovézt třeba kamión rýže. Takovou tu první hektickou pomoc.

Takže problém oblasti chcete řešit pomocí a prací s dětmi?

V podstatě ano. Je to jádro toho problému. Situace a poměry, ve kterých vyrůstají. Semínko zasadíte a vyroste z toho strom. Ale vy z dálky vidíte jen ten strom.

Jak se člověk vůbec dostane ke kontaktům v Sýrii?

Já tohle nechci úplně publikovat. Víte, kdo hledá a chce, tak najde. Ale je spousta lidí, kteří by tam chtěli jet válčit.

Znáte takové lidi?

Osobně ne, ale slyšel jsem o nich. To jsou prostě nadšenci, kteří by chtěli bojovat. Jet si zastřílet do Sýrie.

Vy sám jste ale řekl, že když bude třeba, do ruky zbraň vezmete.

Mám vojenský výcvik, takže se o sebe postarat umím. Více to momentálně nechci rozvádět. Ale beru si sebou deník a ze zápisků (nejen ze Sýrie) by po mém příjezdu měla vzniknout kniha.

Myslíte si, že se vzhledem k tamní situaci vrátíte zpět na její křest?

Chtěl bych. Je tam válka, spousta konfliktů. Pořád slyšíme o útocích atentátníků, v oblasti je spousta min a dalších různorodých nebezpečí. Je dost možné, že se mi něco stane. Ale taky je možné, že ne, a já se v pořádku vrátím zpět.

Jak se k tomu staví vaši blízcí?

Ti mi fandí a chápou mě. Už toho mám spoustu za sebou, zažil jsem hodně silných věcí a dostkrát jsem byl na takovém tom pokraji, kdy už to není běžná situace. A přežil jsem to, takže si myslím, že i díky těmto zkušenostem jsem asi i nejvhodnější typ člověka, co by v této oblasti mohl působit. Od svých 22 let jsem ve světě, takže nemám nějaký extra velký majetek. Ale chci, aby ten můj život, když už ho mám, k něčemu byl.

Takže se dá s trochou nadsázky říct, že všechny Vaše cesty vedly k tomuhle?

Dá se říct, že ano. Já si myslím, že tohle bude vrchol mého života. Snažím se dokázat něco, co tam zatím nikdo neudělal, a třeba se nám v budoucnu  podaří zrealizovat opravy škol, socializovat tamní děti, přiblížit je k Evropě, atd. Třeba tam jednou studenti budou moct jezdit, aby je vyučovali. To by bylo parádní.

Jak dlouho v Sýrii plánujete zůstat?

Momentálně do jara. Teď tam jedu sám mapovat, zjistit, s čím můžeme pomoct a poté realizovat sbírku. Budu tam fotit, natáčet, bez cenzury všechno budu dávat na web. Všechno pošlu do Evropy, ať to tady lidi vidí. A když se potom budou podílet na pomoci, ať reálně vidí, komu pomohli. Když člověk daruje oblečení a pak na fotce vidí, že v něm běhá dítě na druhé straně světa, má ten vztah k tomu mnohem lepší.

Jakým způsobem chcete v budoucnu šířit povědomí o projektu?

Klasicky přes sociální sítě a po minulých zkušenostech rozhodně jen s médii, která mají zájem pomoci. Deníky, které o nás napíšou tak, že v podstatě budou navádět lidi k tomu, aby tomu nevěřili, od nás už nedostanou ani slovo.

Objevily se některé názory zpochybňující Váš příběh. Vaše kolegyně z Haiti potvrdila, že jste tam byl, ale říkala, že váš přístup nebyl úplně ideální. Jak to tedy bylo?

Je to tak, že když jste na takové misi třeba ve třech lidech, tak můžete trpět ponorkovou nemocí, lidi se mezi sebou občas rozhádají. Já jsem tam ale prostě pomáhal. Důkazem toho je, že jsem tam v nemocech zůstal další rok navíc. Já si myslím, že to byl ještě dojezd z nějaké ponorky. Ale kdo někdy cestoval v malé skupině, tak vé, že to tak občas prostě je. Ale se všemi jsem ještě v kontaktu.

Jezdíte pomáhat po světě. Co říkáte na protiuprchlické nálady v Česku?

Já myslím, že to pramení ze základní povahy člověka. Jde ale o to procítit to a vidět, že opravdu spousta lidí utíká z míst, kde je válka a kde se prostě žít nedá. Já už ze základního sociálního cítění tomu přece nebudu bránit. Terorismus si cestu tady vždycky našel a když bude chtít, tak vždycky najde.Převážně to jsou lidi, co už prostě nemají vůli žít v rozpadlé zemi. Samozřejmě jsou mezi nimi ale i hovada, která nemají žádné sociální cítění a pak to tak občas taky vypadá. Ale je potřeba to rozčlenit a tomu, kdo to opravdu potřebuje, pomoci.

Taky je mezi nimi ale spousta vysokoškoláků. U těch opravdu nechápu, proč by tady měli sedět v táboře a čekat na víza. Ten člověk může být okamžitě někam zapojený.

Zpátky k vám. Prodal jste veškerý svůj majetek. Kde teď bydlíte?

Bydlím se studenty, všechno svoje jsem prodal a nechal si jen motorku (Suzuki GSX R 600). Tu jsem pronajal kamarádovi, ale kdyby ji někdo chtěl koupit a přispět, tak bych určitě rád.

 


 

Kam dál?

ČEŠI VE FRANCII: Jak se staví k teroristickým útokům, které zasáhly...

pondělí, 16. listopadu 2015, 13:36

Závěr minulého pracovního týdne byl ohromně tragický. Teroristické útoky v Paříži, ale i v libanonském Bejrútu nebo...

Přístroj na akné z Brna uspěl ve světě. Přírodě jsme sáhli na...

čtvrtek, 15. října 2015, 18:33

Přes 30 tisíc přístrojů v 10 zemích. Takový je výsledek vstupu vynálezu českých vědců Face-Up! na světový trh....

Brněnský Minutový networking slaví 1. výročí i úspěch v Praze

neděle, 4. října 2015, 17:57

Šest minut, deset zajímavých lidí, vizitky s sebou. Tak by se dal stručně popsat Minutový networking, další z nápadů...

Jiří Mádl: Točí, režíruje, píše scénáře a podniká

pátek, 2. října 2015, 13:37

Českobudějovický herec a režisér Jiří Mádl většinou dává rozhovory, jen pokud se točí ohledně jeho práce, tedy filmů či...

 

Komentáře

 

Napište nám

Nejčtenější

  • AKTUALIZOVÁNO: Řidička srazila chlapce,...

  • KOMENTÁŘ: Lesk a bída Kazmova velkolepého...

  • Řidička předjížděla sanitku a v protisměru...

  • V Brně se dnes otevřely běžně nedostupné...

Reklama
 
 

O čem píše Drbna.cz

Třetina senátorů vyzvala Babiše, ať ČR přijme 50 syrských sirotků

Osmadvacet senátorů, tedy třetina osazenstva horní parlamentní komory, napříč politickým spektrem vyzývá premiéra Andreje Babiše (ANO) a vládu, aby Česko přijalo 50 syrských sirotků. Na společné prohlášení upozornila Česká televize. Podle skupiny zákonodárců na tyto děti nelze pohlížet jako na běžné imigranty, ocitly se v tragické situaci bez vlastní vůle.

Pěší spojení mezi Českem a Slovenskem. Mikulčice a slovenské Kopčany spojí lávka za 100 milionů

Slavnostním poklepáním základních kamenů zahájili v úterý 18. září představitelé Jihomoravského kraje spolupráci s Trnavským  krajem při výstavbě lávky přes řeku Moravu mezi Mikulčicemi na české a Kopčany na slovenské straně. Lávka bude sloužit pro cyklisty, pěší návštěvníky i místní obyvatele v rámci unikátní památkové oblasti slovanského hradiště. Náklady se vyšplhají na 3,8 milionu eur, tedy téměř 100 milionů korun.

GLOSA: Lukáš Dvořák aneb malý velký muž

Byla středa 20. září 2017, poledne… spokojeně jsem se zakousl do pizzy, když se ozval telefon. Ne, to fakt nechcete, když už konečně sedíte u vytouženého oběda. Jenomže na displeji svítil Libor Matoušek a tomu se pak dovolat zpátky je někdy nadlidský úkol (jo, jsme stejní). A tak jsem zmačkl zelené tlačítko. Než mi stačil říct jediné slovo, zahrnul jsem ho nejapnými vtípky… prostě to tak někdy máme… Jenomže on se nezasmál a dost těžce mi oznámil, že Luky už není. Že jeden z našich nejbližších přátel – Lukáš Dvořák, toho času šéfredaktor Budějcké Drbny - zemřel. Trvalo mi dobrých pět minut, než jsem pochopil, co ta slova znamenají.