Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

ČEŠI VE FRANCII: Jak se staví k teroristickým útokům, které zasáhly Paříž?

 
pondělí, 16. listopadu 2015, 13:36

Závěr minulého pracovního týdne byl ohromně tragický. Teroristické útoky v Paříži, ale i v libanonském Bejrútu nebo iráckém Bagdádu byly přímým útokem na lidi bez rozdílu rasy nebo vyznání. Sehnali jsme vyjádření Čechů žijících ve Francii, kteří několik desítek hodin po útocích popsali své pocity. Lze z nich vyčíst obrovský strach z toho, co se nyní bude dít.

Aleš Holubec, kapitán české volejbalové reprezentace (Nantes)

Když jsem po zápase dorazil zpět na hotel, nestačil jsem se divit, co se v Paříži událo. Už je to několikátý teroristický útok a myslím, že to byla poslední kapka. Jenom jsem sledoval, jak oběti přibývají až na počet okolo 129. V sobotu se mě ta tragédie dotkla i přímo, když jsme se dohodli se spoluhráči, že se z původní cesty přes Paříž vyhneme za každou cenu centru. Nebylo to o strachu, který se snaží teroristi docílit v nás všech, ale spíš zdravý rozum a strach našich blízkých o to, abychom dorazili ze zápasu v pořádku. Je šílené, že patnáctiletí kluci s kalašnikovy popraví lidi bez mrknutí oka a pak se klidně odpálí. U toho řvou Alláh Akbar a vyčítají lidem v restauraci a v koncertním sále situaci v Sýrii. Nechci házet islámskou víru do jednoho pytle, ale jejich fanatismus a přesvědčení je pro mě velká výstraha a důvod, proč se mít na pozoru. Do této chvíle jsem nebyl nijak nenávistný, ale s každým tímto případem se to uvnitř mě prohlubuje. Nechci, aby moje žena měla strach jít do města nakupovat a abych se bál jít sednout si se spoluhráči do města na kávu. Francie, která se snaží nerozlišovat a má otevřené ruce všem vírám a národům, dostává hodně tvrdou lekci. Nikdo by se nemohl divit, kdyby radikálně přitvrdila vůči přistěhovalcům. Mám z toho všeho hrozně rozpolcené pocity a nedovoluji si říct, jak to všechno řešit. Každopádně bych přitvrdil a ukázal, že síla Evropy není jenom v mluvení a držení se za ruce.

Jana Hrušková, stevardka (Toulouse)

Samozřejmě, že mě to hluboce zasáhlo, tak jako ostatní obyvatele Francie. A nejen samotné Francouze, ale i ostatní cizince a přistěhovalce a samozřejmě i muslimy z Maroka, Alžírska, Íránu a dalších zemí, kteří se rozhodli začít nový, pohodový a hlavně bezpečný život ve Francii. I ti se bojí o svůj život a život svých blízkých. Moje osobní pocity jsou velice smíšené, smutek, soustrast s rodinami a přáteli obětí, zlost a bezmoc zároveň. Francie je jedna z mála zemí, která neignoruje situaci v Mali, Afghánistánu a ostatních zemích, kde se džihádisté snaží zavést takzvanou šaríu a radikalizovat tyto země, a posílá do těchto nebezpečných zemí pomoc těmto nevinným lidem uniknout před tímto terorem. Francie je země, která se nebojí čelit realitě, která se ve světě děje a bojuje aktivně proti džihádismu. I přesto, že dostává svou zemi do obrovského nebezpečí. Otázka však zůstává. Jsme schopni skoncovat s terorismem? Pro mě je to jedna z největších můr! Jaké je řešení? Jak můžeme zasáhnout proti zločincům, kteří jsou připraveni dát svůj vlastní život, a zároveň nezasáhnout nevinné muslimské ženy, děti a muže? Je to a bude to boj těžký a složitý.

L. M., čtenářka Budějcké Drbny (Paříž)

Máme strach, všude se pohybují policisté a armáda, lidé, když opravdu nemusí, nikam nechodí. V ulicích je prázdno. Máme zde spoustu kamarádů, naštěstí jsou všichni v pořádku a čekají na informace, jestli vůbec budou moci jít do práce. Pracuji v obchodě hned vedle toho klubu a restaurace. Bojíme se někam vycházet, strach, že se stane něco podobného, je obrovský, vzhledem k tomu, že to bylo již podruhé tento rok. Ovšem útok na redakci časopisu Charlie Hebdo byl cílený, kvůli karikaturám. Kdežto páteční útok byl zcela mimo chápání všech lidí a bez jakékoliv souvislosti. O útoku jsem se dozvěděla, až když mi začali psát známí, jestli jsem v pořádku. V pátek odpoledne sice někdo nahlásil v metru bombu, ale nic nenasvědčovalo takové tragédii.

Petr Bláha, finanční inženýr (Antibes)

Paříž je odsud skoro tak daleko jako Česká republika. Nás se týkal loni Herve Gourdel, to je místní a já ho znal osobně. Moc se toho nezmění. Trochu se zpřísní bezpečnostní opatření, zesílí letecké údery proti IS, lehce se zvýší popularita Marine Le Pen. A pro mě ještě míň, na fotbal nechodím a na koncerty taky ne. Navenek se nezměnilo nic, jenom budeme v poledne držet minutu ticha.

Jana Hrušková (Tolouse)

Cítím se velice rozpolceně a nepohodlně co se týká imigrantů, protože popravdě řečeno, já, kdyby se narodila v muslimské zemi, obzvláště jako žena, tak bych také raději sedla na člun, imigrovala a riskovala svůj život tímto způsobem, než být mezi režimem Bašára al-Asada a džihádisty, kteří bombardují Sýrii! Protože každý má právo na svobodu a bezpečí. Ano, je pravda, že to zvyšuje rizika, že mezi nevinnými uprchlíky bude i terorista, ale rády bych připomněla, že atentáty byly už před obrovským přílivem uprchlíků. Já sama jsem jednomu atentátu v metru unikla, když jsem žila v Londýně. V pátek mám jít v Toulouse na koncert a bojím se. Ale půjdu, protože nechci jednat tak, jak si džihádisté přejí. Nechci jejich válku, což je teror, strach a schovávání se doma. To přece není moje mentalita. A tím, že nepůjdu, bych jen dokázala, že tu jejich válku pomalu, ale jistě vyhrávají.

Napsal Lukáš Dvořák | Foto pixabay.com

 


 

Kam dál?

Přístroj na akné z Brna uspěl ve světě. Přírodě jsme sáhli na...

čtvrtek, 15. října 2015, 18:33

Přes 30 tisíc přístrojů v 10 zemích. Takový je výsledek vstupu vynálezu českých vědců Face-Up! na světový trh....

Brněnský Minutový networking slaví 1. výročí i úspěch v Praze

neděle, 4. října 2015, 17:57

Šest minut, deset zajímavých lidí, vizitky s sebou. Tak by se dal stručně popsat Minutový networking, další z nápadů...

Jiří Mádl: Točí, režíruje, píše scénáře a podniká

pátek, 2. října 2015, 13:37

Českobudějovický herec a režisér Jiří Mádl většinou dává rozhovory, jen pokud se točí ohledně jeho práce, tedy filmů či...

Petr Klemeš: „Program Chillibraní letos narostl o několik set...

čtvrtek, 27. srpna 2015, 09:27

Festival milovníků pálivého Chillibraní se bude konat 5. září 2015 na brněnském koupališti Riviéra. Připraven je...

 

Komentáře

 

Napište nám

Nejčtenější

  • AKTUALIZOVÁNO: Řidička srazila chlapce,...

  • KOMENTÁŘ: Lesk a bída Kazmova velkolepého...

  • Řidička předjížděla sanitku a v protisměru...

  • V Brně se dnes otevřely běžně nedostupné...

Reklama
 
 

O čem píše Drbna.cz

Třetina senátorů vyzvala Babiše, ať ČR přijme 50 syrských sirotků

Osmadvacet senátorů, tedy třetina osazenstva horní parlamentní komory, napříč politickým spektrem vyzývá premiéra Andreje Babiše (ANO) a vládu, aby Česko přijalo 50 syrských sirotků. Na společné prohlášení upozornila Česká televize. Podle skupiny zákonodárců na tyto děti nelze pohlížet jako na běžné imigranty, ocitly se v tragické situaci bez vlastní vůle.

Pěší spojení mezi Českem a Slovenskem. Mikulčice a slovenské Kopčany spojí lávka za 100 milionů

Slavnostním poklepáním základních kamenů zahájili v úterý 18. září představitelé Jihomoravského kraje spolupráci s Trnavským  krajem při výstavbě lávky přes řeku Moravu mezi Mikulčicemi na české a Kopčany na slovenské straně. Lávka bude sloužit pro cyklisty, pěší návštěvníky i místní obyvatele v rámci unikátní památkové oblasti slovanského hradiště. Náklady se vyšplhají na 3,8 milionu eur, tedy téměř 100 milionů korun.

GLOSA: Lukáš Dvořák aneb malý velký muž

Byla středa 20. září 2017, poledne… spokojeně jsem se zakousl do pizzy, když se ozval telefon. Ne, to fakt nechcete, když už konečně sedíte u vytouženého oběda. Jenomže na displeji svítil Libor Matoušek a tomu se pak dovolat zpátky je někdy nadlidský úkol (jo, jsme stejní). A tak jsem zmačkl zelené tlačítko. Než mi stačil říct jediné slovo, zahrnul jsem ho nejapnými vtípky… prostě to tak někdy máme… Jenomže on se nezasmál a dost těžce mi oznámil, že Luky už není. Že jeden z našich nejbližších přátel – Lukáš Dvořák, toho času šéfredaktor Budějcké Drbny - zemřel. Trvalo mi dobrých pět minut, než jsem pochopil, co ta slova znamenají.