Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

Nemám kuchařský idol, nechci nikoho kopírovat, říká sedmnáctiletá vítězka Masterchefa

 
sobota, 6. července 2019, 09:58

Když se ostatní učili počítat, Kristína již zkoušela vařit jeden z nejtěžších gastronomických úkonů, který kombinuje spoustu dovedností ze světa gastronomie. Beef Wellington byl také výzvou pro všechny zúčastněné v soutěži Masterchef, kterou Kristína Nemčková vyhrála v sedmnácti letech.

Je vám sedmnáct let, ale již vydáváte kuchařku. Kdy jste prvně o ní začala přemýšlet?
Nápad na kuchařku vznikl ještě když jsem byla v Americe na ročním studijním pobytu. Máma mě chtěla potěšit a dávala dohromady všechny mé recepty, které jsem uveřejnila na svých sociálních sítích. Chtěla mi udělat něco jako fotoknihu.

Pak ale přišel nápad od mé hostitelské rodiny udělat něco, co vydáno nebylo a propojit moji babičku a její tradiční recepty s mými „upgrade“ verzemi. Vždy jsem recepty něčím ozvláštnila a nedržela se jasných pravidel, proto mě tento nápad hodně zaujal a zároveň mi dal příležitost udělat radost i babičce, která vaření miluje a má ho jako životní poslání.

Co v kuchařce nalezneme? Čím je inspirovaná?
Moje kuchařka #UPGRADE je plná tradičních československých receptů, které vaří roky moje babička a mých inovací na ně. Babiččiny recepty byly pro mě předlohou a pak jsem se nechala unést vlastní fantazii. Inspiruji se zážitky, buď z restaurací, z cest, nebo mi dala hodně i samotná soutěž Masterchef.

Gastronomie je ohromný pojem, co bylo vaší největší překážkou?
Vlastně ani nevím, překážky jsou na to, aby byly překonány a já se snažím opravdu dokud nejsem s výsledkem spokojena. Někdy to není napoprvé, někdy ani napopáté, ale zkouším a nevzdávám se. Takže neumím říct, co by bylo největší překážkou. Možná jsem jí jenom neobjevila.

Určitě mi nejde marcipánový potah na dorty. Je to i proto, že mi vůbec nechutná a kazí chuť samotného dortu. Takže například potažené dorty jsou tím pádem pro mě překážkou, kterou se ale nesnažím překonat.

Nebo ve spojení s knihou, tak největší překážkou je sepsání receptu. Když v kuchyni tvoříte, kombinujete, vymýšlíte, rozhodně neměříte suroviny! Takže když se mi cokoliv podařilo a chtěla jsem sepsat recept, tak to bylo pro mně komplikovanější, než uvařit nové jídlo.

A jak to vypadá dnes? Je to stále překážka?
Psaní receptů je pro mě stále překážkou. Díky editorce Janě Slabé, se mi to ale podařilo překonat.

Kdo vás do soutěže Masterchef přihlásil?
Přihlásila mě máma, ještě v době, když jsem byla v Americe. Volala mi s nadšením, jestli se nechci přihlásit, protože v dětství jsem tu soutěž zbožňovala. Prvně jsem nesouhlasila, měla jsem obavy, že nemám na to stát před kamerami a v časovém limitu navařit. V kuchyni neměřím čas, vaření si užívám. Ale máma se nedala a volala ještě jednou, jestli to opravdu nechci zkusit, za přihlášení nic nedám. Souhlasila jsem jen proto, abych ji odbyla a myslela jsem, že mě nevyberou, protože v čase když mi volala do USA mi bylo 16 let a podmínkou je myslím plnoletost. Na casting mě ale pozvali.

Pokud by se někdo chtěl v podobném věku přihlásit také, doporučila byste to a nebo je důvod ke zdrženlivosti?
Dnes po natáčení celé série to vidím vše jinak. Soutěž přináší hodně zkušeností a to je vítězství pro každého. Máte možnost před zraky zkušených tří kuchařů něco navařit a oni vám dávají zpětnou vazbu. Představte si v reálním životě, jak byste toho dosáhl jako amatérský kuchař? Moje jídla jedli tři špičkový kuchaři z Česka a mnohokrát je pochválili, nebo mi poradili, co změnit. To beru jako největší výhru. Takže kdo se vaření věnuje a baví ho to, určitě doporučuji přihlásit se.

Na co nejraději vzpomínáte z celé soutěže?
Na partičku, která se tam sešla. Na skvělý tým, který se o nás staral a i když to byly opravdu dlouhé natáčecí dny, byly to také „prázdniny“ od reálného života, kdy vás každé ráno nalíčili, upravili a vy jste se mohli celý den věnovat tomu, co vás v životě nejvíc baví. Nádhera!

Rok jste strávila v USA, i tam jste získala další kulinářské dovednosti?
Ne, v Americe jsem byla na studijním pobytu ve druhém ročníku střední školy. Chodila jsem tam na střední, bydlela v hostitelské rodině, našla si spoustu přátel z různých konců země a hodně sportovala. Na vaření nebylo tolik času, i když párkrát jsem něco navařila buď rodině, nebo spolužákům. Úplně náhodou můj hostitelský táta byl kuchař a hodně jsme si povídali o jídle.

Jak v Americe reagovali na naše tuzemské speciality? Chutnalo jim?
V Americe jsem byla i na Vánoce, protože nemůžete celý rok domů a tam štědrá večeře zvykem není, a tak jsem rodině připravila ty naše klasiky, kapustnicu a rybu se salátem a napekla cukroví. Bylo to hezké, jak pro mou rodinu, tak jako vzpomínka na domov pro mě.

Měla jste někoho, koho jste při své kuchařské cestě následovala a inspirovala se jeho recepty či prací?
Jako pro dítě to určitě byla máma, táta, babička a pak klasika Jamie Oliver, Gordon Ramsay, ale časem jsem začala více sledovat filozofii například René Redzepi, Clare Smyth, Massimo Bottura a mnoho dalších. Nemám ale kuchařský idol, nechci nikoho kopírovat. Ale je jich více, koho sleduji a líbí se mi jejich práce.

Vysílání závěrečného dílu proběhlo a vy jste se stala výherkyní. Jaké jsou vaše plány do budoucna?
Teď je to kniha a aktivity spojené s autogramiádami nebo prodejem. Knihu si sami distribuujeme a lidé si ji mohou zakoupit zatím jenom na mé stránce. Toto léto bych ráda využila na pracovní stáže v restauracích, příští rok dokončila střední školu maturitou a pak jela například do Londýna na gastronomickou školu Cordon Bleu. Je to jenom vize, vše se může změnit, ale vše co plánuji je spojeno s vařením.

Napsal(a) Jaroslav Tomášek
 


 

Kam dál?

SLADKÉ BRNO: Dvojí kvalita potravin je tu už od 90. let. Nešidí nás...

čtvrtek, 20. června 2019, 17:30

Dvojí kvalita potravin. Především před květnovými volbami do Evropského parlamentu v Česku netradičně často skloňovaný...

Malý zázrak? Kdepak, jen moderní pojetí dlouho známé metody, říká...

pondělí, 17. června 2019, 18:00

Dvacet minut, jednou týdně. Tolik prý stačí na to, aby se člověk udržel ve skvělé fyzické kondici, vypracoval svaly,...

Brněnští kurýři jsou špička, srdcaři. Zákazníci si nás v Brně velmi...

čtvrtek, 30. května 2019, 19:30

Poznáte je snadno - od hlavy až k patě ve světle modré, na zádech box na přepravu jídla a na kole to dupou směrem k...

SLADKÉ BRNO: Příběh průkopníka reklamních sladkostí, jehož stopy...

čtvrtek, 9. května 2019, 17:00

Jsou lidé, jejichž životní příběh by se dal s klidem shrnout do dvou, třech odstavců. V případě Brňana Radomíra Havlíka...

 
 
 

O čem píše Drbna.cz

Milion chvilek považuji za parodii na Občanské fórum, říká mluvčí Jiří Ovčáček. Kandidaturu na prezidenta nevylučuje

„Praha je díky prázdninám prázdná. Přijel jsem dřív, než jsem čekal,“ začal prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček po podání ruky před rozhovorem. Na hausbót na Císařské louce v Praze totiž dorazil se slušným předstihem. Z původně plánovaných čtyřiceti minut povídání se setkání protáhlo na téměř dvojnásobek. Kromě uvolněných témat se bývalý novinář a dnes asi nejkontroverznější mluvčí v tuzemsku rozpovídal také o tom, za jakých okolností by byl ochoten kandidovat na prezidenta a proč nemůže přijít na jméno spolku Milion chvilek.

Pamětní bankovky s Karlem Gottem lidé vykoupili během čtyř hodin. Při čekání ve frontách musela zasahovat i policie

V Praze se včera prodávaly pamětní eurobankovky s portrétem zpěváka Karla Gotta. K výročí jeho 80. narozenin vydala společnost Nunofia celkem 5 tisíc bankovek s nominální hodnotou nula euro. Ve frontách na ně čekaly tisíce lidí. Vyprodány byly během zhruba čtyř hodin. Den po vyprodání se cena bankovek v aukcích pohybuje v řádech tisíců korun.

Lidé si zvykají na vratné kelímky. Podnikům ale přibyla práce

Letní večery lákají na budějcký Sokolák spoustu lidí. Například v kavárně Coffe on the go nebo v klubu K2 už ale nedostanete drink do klasického jednorázového kelímku, ale do vratného. I když je na něj záloha padesát korun, lidé si pomalu zvykají. Podle ankety na Budějcké Drbně o zavedení vratných kelímků je patrné, že lidé nápad kvitují, a mají z něho radost i samotní majitelé podniků. Jejich realizace a následná cesta k zákazníkovi, ale není jednoduchá a jsou s ní spojené i trable.