KOMENTÁŘ: Město mírné solidarity v mezích zásluh

Na začátek malé uvedení do tématu - Brno se rozhodlo pokračovat ve snahách předchozího vedení města v oblasti sociálního bydlení a ukončování bezdomovectví. A to pokračovat tak, že na dráhu vytyčenou úspěšnými projekty Housing First a Rapid Re-housing, které sbíraly ocenění v oboru napříč Evropou, nenaváže.

Důvod je až příliš prostý, než aby ho někdo ze současných politiků řekl nahlas: lidi na fejsbuku štvalo, že v Brně levičáci rozdávají byty „nemakačenkům” zdarma a přitom jim zadarmo nikdy nikdo nic nedal.

A pak byly volby.

A při těch volbách se politici předháněli v tom, jak těmto „levičáckým experimentům” zatnou tipec.

A v těch volbách nakonec vyhráli politici, kteří slibovali, že těm levičáckým experimentům zatnou tipec a po volbách těm levičáckým experimentům překvapivě opravdu zatnuli tipec.

Nechme nyní bokem, že v rámci ani jednoho ze zmiňovaných projektů nikdo nikomu nedával nic zadarmo. (Klienti běžně platili nájem, pokud ne, přestali být klienty. Že je částečně platili ze sociálních dávek a příspěvků? Ano. Avšak s docela podstatným detailem, že peníze nekončily u obchodníků s chudobou, ale šly přímo městu. win - win, řekl by jeden).

Dnešní dění na zastupitelstvu bylo především smutným poukázáním na nešvar, který se s tématem táhne několik měsíců - na absenci jakékoliv racionální diskuze a na téměř instantní nástup osobně mířených politických direktů, když to diskuzí začne zavánět.

Příklad: Martin Freund (loňský neúspěšný kandidát za Žít Brno a zároveň jeden z autorů zmíněných sociálních projektů) obviní Roberta Kerndla (současný náměstek primátorky s gescí sociálního bydlení za ODS), že se město chová asociálně.

Kerndl kontruje Freunda prohlášením, že on naopak musí hasit rozladěné vztahy se starosty městských částí, na jejichž názor Freund prý soustavně kálel. 

Zastupitelé a přítomní občané se přitom stávají svědky levicovo-pravicového pingpongu, u stolu se střídají hráči z obou stran a divák si po pár desítkách minut uvědomí, že se ocitl v časové i argumentační smyčce politického zápasu bez potencionálního konce. Ten naštěstí (pro diváka) nastává ve chvíli, kdy vyprší čas „diskuze”.

Zpátky na začátek. Město se sice rozhodlo v projektech sociálního bydlení pokračovat, jen na ně logicky (vzhledem k výsledku voleb a složení koalice) chce najet více „zprava”. 

Náměstek primátorky Hladík (KDU-ČSL) proto prohlašuje, že se současné projekty budou více zaměřovat na rodiny s dětmi a seniory v bytové nouzi. K tomu se však postaráme také o těhotné matky, matky samoživitelky, oběti domácího násilí, děti z děcáků a lidi starající se o příbuzné vysokého věku, slibuje v návaznosti náměstek Koláčný (Piráti).

Doteď jakž takž dobrý. Levičák může pípnout, ale ne zas moc nahlas, protože „děti z děcáků a matky samoživitelky”. Pravičák nemá důvod: alou zpátky na ulici, nemakačenka. Konec bytům zadarmo pro smažky z ulice.

Výsledek zápasu začíná zavánět diplomatickou plichtou z rozumu. Než dojde na čísla.

Politicky víceméně kompromisní řešení totiž bledne ve chvíli, kdy dojde na počty. Město má ve svém majetku 28 tisíc bytů. Každý rok se podle Freunda uvolní až 600. 

(Momentka ze zápasu - Freund posílá Kerndlovi na solar argument o tom, že nabídnout dvacet ročně je projev omezenosti. Kerndl vrací osvědčeným argumentem, že se Freund vlastní prací zasloužil, že nikdo byty pro “jeho klienty” uvolňovat nechce - konec momentky)

Jen v Brně je podle Hladíka 1000 seniorů (seniorek především), kteří kvůli vysokému nájmu žijí se stokorunou na den. 

Bývalý primátor a nyní opoziční zastupitel Vokřál (ANO) prohlašuje, že 20 bytů na sociální bydlení ročně je málo. Dokonce i 40 je málo. Pak svolává neohlášenou schůzi svého klubu a pro jistotu raději hlasuje proti uvolnění čtyřiceti i dvaceti. 

Hladík odchází v době hlasování o zvýšení na 40 bytů na toaletu. 

Je odhlasováno.

Město se rozhodlo věnovat každoročně na pomoc rodinám s dětmi v bytové nouzi, seniorům v bytové nouzi, matkám samoživitelkám, těhotným ženám, obětem domácího násilí, dětem z děcáků a lidem, kteří se starají o nemohoucího příbuzného, dvacet bytů ročně. Dohromady. 

Každému pěkně „podle zásluh”.

Brno se rozhodlo stát městem rozumně umírněné solidarity podle zásluh a možností. Levičáckým experimentům zatnut tipec. Elektorát radnice uspokojen.

Jediným, kdo dnešním rozhodnutím utrpí, jsou „pouze" rodiny s dětmi v bytové nouzi, senioři, matky samoživit...ale dál už to přeci znáte.