Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

#Moto_na_kari: Indie není Evropa – probuzení v jiném světě

 
sobota, 5. ledna 2019, 12:35

O tom, jak holky z Moravy navyklé na evropské standardy doslova procitly v indické realitě. Exkluzivní reportáž z folklorního festivalu v Novém Dillí.

PRVNÍ DÍL: #Moto_na_kari: Mladá Motovidla z jižní Moravy vyrazila do Indie tančit a bránit práva žen 

Folklorní festival pod záštitou mezinárodní organizace CIOFF určený pouze pro ženské (dívčí) taneční soubory se v prvním lednovém týdnu koná v Novém Dillí. Poslání celé akce je netradiční, leč mimořádně důležité: apel na dodržování ženských práv po celém světě. Spolu s dívčím souborem Motovidlo z moravského Kyjova jsem u toho i já, vaše Folklorní Drbna.

24 hodin na cestách

V Čechách je před čtvrtou ranní a my přistáváme na mezinárodním letišti v Dillí. Máme za sebou devět hodin letu, 4 hodiny v autobuse a několik hodin čekání mezi dvěma odlety: Praha – Katar – Dillí. Přísná pasová kontrola, scanování prstů, dotazy na rodinné příslušníky a první problémy. Nevíme, kde budeme ubytovaní, a to je pro indické imigrační úředníky problém. Asi po půl hodině se dostáváme k zavazadlům a opouštíme brány přísně střeženého letiště. První setkání s Indií. Čilý ruch, hemžení lidí, aut, kol, motocyklů a rikší, a všudypřítomný hustý smog a zápach. Obrysy všeho se ztrácejí ve smogové mlze už po dvaceti metrech. Nikdo na nás nečeká. Na to si musíme zvyknout, čas je v Indii jen orientační veličina, která nic závazného neznamená.

Některá děvčata nasazují respirační roušky, ale po pár minutách je zase sundávají. Na štiplavý zápach si po chvíli zvyknete a nebudu přece vypadat jako mimozemšťan. Je mi sedmnáct a musím být okouzlující i pro neustále pokukující Indy.

Konečně jsou tady! Dva mladíci s úsměvem na tváří a snahou vyhovět kdykoliv a ve všem. Jeden z nich okamžitě dostává jméno Pepa. Nastupujeme do autobusu veřejné dopravy a přejíždíme na nedaleké parkoviště k malému autobusu, který nás odveze na místo ubytování. U nás by ani jeden z autobusů technickou kontrolou neprošel, tím jsme si jisti, ale to tady vlastně nic dalšího. Ani technickou, ani bezpečnostní ani hygienickou kontrolou, taková je prostě Indie a holky si musí rychle zvykat na rasantní změnu prostředí.

„Pojedeme asi 40 minut na ubytování,“ ujišťuje nás Pepa a snaží se vymyslet, jak naskládat krojové i civilní kufry do malého autobusu bez jakéhokoliv prostoru pro zavazadla. Čekáme asi hodinu, než se podaří na střeše autobusu vytvořit „kufrový Tetris“ (ne)bezpečně prošněrovaný lany. U autobusu se postupně hromadí provozovatelé rikší. Na lukrativní rito čekají marně, obskládáni kufry a batohy vyrážíme rušným velkoměstem na cestu. Oproti ambicióznímu plánu průvodce Pepy trvá bezmála dvě hodiny. Prodíráme se hustým provozem, kde jediným pravidlem je mít nohu na brzdě a ruku na klaksonu. Pohledy z oken nás děsí. Neutěšené domy a slumy, nepořádek, všudypřítomný prach a volně se pasoucí krávy tam, kde je aspoň malý plácek zeleně.

Jsme k smrti unavení. Máme za sebou 24 hodin na cestě a přijíždíme do areálu školy, kde budeme dalších pět dnů žít. Krátké srdečné přivítání a snídaně. Celý areál vypadá dobře, mnohem lépe než všechno, co jsme až doteď viděli. Na podrobnější zkoumaní bude čas později. Teď už jen spát.

Probuzení do zimy a indické reality

Mnozí z nás vynechávají oběd a budí se až na večeři. Překvapila nás nebývalá zima. Příjemných 20 –25 °C přes den se s večerem dostává lehce pod deset. Únava pocit zimy ještě zvyšuje. Chtělo by to horkou sprchu. Zkoumáme naše ubytování. Pokoje jsou provizorně vytvořeny ze školních tříd. Lavice nahradily tvrdé palandy s tenkou matrací, tabule a nástěnky zůstaly. V místnostech je větší zima než venku. Tak konečně do těch teplých sprch! Jsou za sportovištěm u školního bazénu. „Bazén, super! Můžeme se taky vykoupat?“ Spolu s vedoucí Adélkou, která má celou akci na bedrech přicházíme k nedokončené budově školního bazénu. Přede dveřmi hoří oheň a na něm se ohřívá velká káď s vodou. Bazén je venkovní, letní, vypuštěný. Sprchy mají jen jeden kohoutek, ten se studenou vodou. Horkou vodu do připraveného kbelíku, naředit a polévat se.

Jistotou je domácí slivovice

V očích děvčat zvyklých na kohoutky s červeným puntíkem se zračí zděšení. Tvrdá lůžka, zima, kbelíky. Skříňky a lavice v třídách se zaplňují zásobami čirého tekutého zdraví, které přibalili starostlivý rodiče. Teď je ta chvíle, kdy i holkám chutná slivovice.

Čeká nás večeře. Po první snídani si neděláme iluze o hygienických podmínkách v místní školní kuchyni ani jídelně. Holky zvažují, zda pít místní vodu z připravených barelů nebo si pět dnů vystačit pouze se zásobami domácí, zaručeně pitné, slivovice. Padají také dotazy, zda je možné vydržet pět dnů bez běžných fyziologických potřeb souvisejících s trávícím traktem.

Co je ale největší hrůza, která všechno přebije? Není tu wifi ani jiná možnost připojení k internetu. Díky včasné identifikaci největšího ohrožení našich životů, absence připojení, se nám podařilo celkem hravě zvládnout, jídlo, vodu, toalety i sprchu. Zítra je první den festivalu, přijede taky pan velvyslanec s manželkou. Na jednom z pokojů se ubytovala myš. Přežijeme další den bez újmy?

Pozn: S místními podmínkami si radím dobře, ale to připojení! Proto se k vám, vážení čtenáři, zprávy dostávají s takovým zpožděním.

Pokud vás cesta jednoho netradičního souboru na jeden netradiční festival do jedné netradiční země zaujala, čtěte Folklorní Drbnu!

A pokud byste tměli chuť holkám i nějakým „grošem“ přispět, tady je číslo účtu: 2500749797/2010 Zpráva pro příjemce: Moto na Kari.

Holky už teď děkují.

Napsal(a) Folklorní Drbna | Foto Folklorní Drbna
 


 

Kam dál?

#Moto_na_kari: Mladá Motovidla z jižní Moravy vyrazila do Indie...

pátek, 4. ledna 2019, 17:00

Jaké to je dobývat s moravským folklorem svět? Svět tak odlišný a vzdálený jako je orient? Mám tu možnost být u toho!...

FOLKLORNÍ DRBNA: Od Barbory po Tři krále. Za mystikou adventu a...

středa, 19. prosince 2018, 16:09

Naše putování za moravskými tradicemi adventu a Vánoc pokračuje. Dnes vás provedu obdobím od svátku svaté Lucie až ke...

FOLKLORNÍ DRBNA: Od Barbory po Tři krále. Za mystikou adventu a...

pondělí, 10. prosince 2018, 17:21

Jak se lidé připravovali na advent a jak prožívali vánoční čas na moravské vesnici v 19. a začátkem 20. století? Jaké...

FOLKLORNÍ DRBNA: Cimbálová muzika Vojtěcha Konečného, parta skvělých...

středa, 28. listopadu 2018, 17:22

Tato cimbálová muzika ani zdaleka nezapadá do šuplíků označených štítky: tradiční, slovácká, krojovaná. Nepatří ani do...

 
 
 

O čem píše Drbna.cz

CK Neckermann má v cizině 1100 českých klientů, návrat zajistí

Cestovní kancelář Neckermann, která je v Česku součástí zkrachované britské kanceláře Thomas Cook, má v zahraničí k dnešnímu dni zhruba 1100 českých klientů. O tyto klienty se postará a zajistí jim bezpečný návrat do České republiky jejich plánovaným letem. V tiskovém prohlášení to dnes uvedl šéf marketingu CK Neckermann Jan Šrámek.

Začínají Dny českého piva. Po celé republice můžete ochutnat svatováclavské speciály

Povstaňte, jdeme na pivo! Tak zní heslo už sedmého ročníku Dnů českého piva. Slavnosti oblíbeného zlatavého moku se konají po celé republice a nabídnou bohatý program, ale i speciálně navařené svatováclavské pivo. Akce začíná 24. září a trvá až do 30. září.

Některé budovy v centru Prahy přes noc pokryly graffiti

Některé budovy v centru Prahy, například Tančící dům, Obchodní dům Kotva a Dům módy na Václavském náměstí pokrylo přes noc graffiti. Akce má upozornit na nedostatek legálních ploch pro street art. Zhruba 20 streetartovým umělcům dala k dispozici přes 190 metrů čtverečních plochy svých domů společnost Pražská správa nemovitostí (PSN). Většina maleb je dočasná, trvalý zásah do podoby historických či památkově chráněných budov je totiž omezený. Novinářům to v tiskové zprávě sdělila za PSN Tereza Pavézková.