Středa, 10. října 2018, 20:18
Prapodivný název, který však dnes zná každý, kdo se zajímá o folklor a lidovou muziku, ale také spousta těch, kdo se pohybují v jiných hudebních žánrech. Harafica svým nezaměnitelným stylem a originálními projekty beznadějně vyprodává sály a kluby na Moravě i v Čechách.
Podle uměleckého vedoucího muziky Petra Gablase má Harafica dva významy. Jeden pochází z regionu, kde je muzika doma, tedy z Uherskohradištského Dolňácka. Jde o pojmenování jedné ze spodních sukní kroje. „Hopsa s ňú pod třešňu, nech sa jí ty harafice roztřesú“, zpívá se v jedné z boršických sedlckých. Na Valašsku je však harafica označení fyzického (a možná i duševního) stavu po bujarém večírku plném alkoholu. O oba významy tohoto slova se muzikanti aktivně zajímají a z vlastní praxe dobře znají.
Cimbálová muzika vznikla před devatenácti lety z žáků ZUŠ Uherské Hradiště, kde jejich hráčské schopnosti a hudební styl formoval učitel Pavel Štulír, mimochodem otec jednoho z houslistů, Petra Štulíra. Původní sestava dětské školní muziky se od svých začátků moc nezměnila. Krátce po založení Harafice odešel houslista Vítek Stašek a také basista Martin Crla, který začal studovat na konzervatoři. Z původní sestavy se odpojil i cimbalista Martin Gabriel, a tak se vlastně uvolnilo místo pro Petra Gablase, který nevzešel z líhně muzikantů uherskohradišťské ZUŠ, ale navštěvoval individuálně hodiny hry na cimbál u legendárního cimbalisty Ludovíta Daniela v Holíči. Uvolněného postu basisty se ujal Petrův mladší bratr Milan. Po natočení prvního CD odešel primáš Kuba Ilík a na jeho místo v čele muziky se postavil Martin Melichárek.
Od samého začátku se „řemeslného“ a uměleckého vedení muziky ujal Petr Gablas. Vystudoval hru na cimbál na brněnské konzervatoři a poté hudební režii na pražské HAMU. V současnosti je především pedagogem na brněnské konzervatoři a také na ZUŠ v Uherském Hradišti, stíhá však mnoho dalších projektů. V začátcích se staral o vedení harmonie a připravoval pro muziku první úpravy a aranže. Díky svému nadání i vzdělání postupně formuje nezaměnitelný styl muziky. Na otázku, jako moc ovlivnilo jeho vnímání hudby a možností, které lidové nástrojové obsazení poskytuje, působení Hradišťanu odpovídá: „To, kam si dovolil Hradišťan ukročit v devadesátých letech bylo konzervativními folkloristy pranýřováno, ale dnes je Jura Pavlica král. Tedy přístup Hradišťanu a vzor novátorství má obrovský vliv na současnou interpretaci Harafice. Už Jaroslav Staněk (primáš a zakladatel Hradišťanu) byl nadčasový a pracoval s harmonií jinak než ostatní muziky. Prostě jsme nechtěli hrát stále dokola jen Hlucké a Bílovské, ale vytáhnout tuto muziku na trochu jiný svět.“
Nedalo mi to a zeptala jsem se, jak tento žánrový posun a nejrůznější projekty vnímá pan učitel Štulír. „Řekl bych, že je spokojený s tím, co a jak děláme. Po každém koncertě přijde a pochválí nás, nekritizuje. I kdyby se mu třeba něco nelíbilo, uvědomuje si, kolik je za tím hodin dřiny. Ví, že to děláme s plným nasazením a snahou odvést nejlepší výkon, a že jsme přesvědčeni o správnosti této cesty. Myslím, že tohle dnes v muzice i v životě chybí. Je snadné a rychlé něco zkritizovat, zpochybňovat. Ten čas, práci a energii, kterou tomu autor nebo interpret věnuje ale zpochybnit nelze a vždy zasluhuje obdiv.“
Každý, kdo sleduje tento hudební žánr mi dá za pravdu, že Harafica patří v současnosti k nejpopulárnějším. Mluví-li se s obdivem a respektem o profesionálních hudebních tělesech jako jsou BROLN, Ondráš nebo Hradišťan, Harafica nezůstává pozadu. Koncerty, zábavy i tzv. Jízdy s Haraficou jsou po prvních hodinách předprodeje beznadějně vyprodané, mladé muziky „pirátsky“ přebírají úpravy a sady a snaží se napodobovat styl hudby i jednotlivých hráčů.
Na otázku, proč tomu tak je, jaký je recept na dobrou a úspěšnou kapelu, odpovídá Petr s nehranou skromností a pokorou. „Na prvním místě musím říct, že jsme dobrá parta. I když se občas dokážeme velmi hlasitě poslat kamkoliv, rozumíme si lidsky a stále to funguje. Taky nás to pořád baví a všichni k tomu přistupují poctivě. I když dnes každý máme spoustu dalších povinností, pracovních i rodinných a často v jiných koutech republiky nebo i světa, jsme schopni se sejít a pracovat. To, co nás tlačí dopředu jsou nové projekty, nové výzvy. Každý takový projekt a pevně daný termín vytváří tlak a ten nás nutí tvrdě pracovat, zlepšovat se, někam se posouvat. Vlastně jenom já a brácha se profesně věnujeme hudbě. Ostatní kluci mají jiné profese a jsou v nich úspěšní. I přesto, ale dokážou věnovat čas, energii a hromadu práce muzice. Navíc, když připravujeme nový projekt, máme rozdělené role. Jeden zajišťuje vstupenky a předprodej, druhý propagaci, třetí technické záležitosti. Fungujeme jako sehraný tým.“
Jeden by řekl, že úspěchy muziky jsou založené na dokonalém a tvrdém systému pravidelných zkoušek, na které se každý z muzikantů doma perfektně připravuje, precizní souhře a taky na hudebně bezchybných úpravách, které jsou aranžovány s velkým vkusem a citem pro muziku. To první se nedaří s ohledem na možnosti a vytíženost muzikantů. Celovíkendové zkoušky se plánují i rok dopředu a opravdu se na nich dře. To druhé Petr při své skromnosti nepřizná.
Když se zeptáte na krize, které ohrozily nebo ohrožují život muziky, první odpověď bude stručná a trefná. „Nejsou to ženské, zatím!“ Ačkoliv šťourám sebevíc, připomínám potíže, které provázely vydání prvního CD nebo odchod basisty do Hradišťanu, odpověď je stále stejná: „Vždy se všechno vyřeší v kruhu muziky a nic nejde ven, takže to vlastně asi žádné velké krize nebyly a nejsou.“
„Už několik let spolupracujeme se Slováckým divadlem, o naše Jízdy je pořád zájem, tak v tom chceme pokračovat. V listopadu máme dva koncerty s Ondrášem s názvem Kde domov můj. Dlouho jsme přemýšleli o názvu, ale chceme se taky trochu připojit k oslavám republiky. To je pro nás další velká výzva. S Jardou Kučerou, vedoucím muziky Ondráš se známe ještě ze studií na konzervatoři a jsme dobří kamarádi. Chtěli jsme zkusit udělat něco spolu. Budeme hrát společně repertoár obou muzik, takže jsem pro kamarády připravil další bezesné noci. Budou se muset vyrovnat s náročnými party, které v Ondráši hrají profesionálové“, prozrazuje Petr Gablas.
Muzika plánuje také koncert se symfonickým orchestrem s názvem Harafica symphonic. Půjde o benefici na podporu dětí s onkologickým onemocněním. Termín zatím není upřesněn. V roce 2019 oslaví Harafica 20 let, a to bude vhodná příležitost k velkému narozeninovému koncertu. Konkrétní plány jak, kde a s kým jsou ale ještě ve hvězdách. Petr prozrazuje, že se v hlavách rodí také nové CD, které by mohlo vyjít kolem Vánoc 2019. Na otázku, zda nechce Harafica překvapit své posluchače a připravit zcela autentickou nahrávku s čistě regionálním přístupem k výběru písní a úpravám dostávám rychlou odpověď: „I takový návrh už několikrát padl, ale bude jiné“.
Housle prim Martin Melichárek
Housle Petr Štulír
Housle Jan Bazala
Viola Luděk Hosnedl
Viola Andrej Vališ
Kontrabas Milan Gablas, Adam Procházka j.h.
Cimbál Petr Gablas
Tak ať to Harafici ještě dlouho hrá a fičí. A vy milí Drbňáci se těšte na další muziku.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
