Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

GLOSA: Nezakouřenou bundu nechci měnit za svobodu

 
středa, 14. prosince 2016, 12:40

Poslanecký návrh o zákazu kouření v restauracích a na dalších místech sice ještě neprošel senátem, ale už nyní rezonuje v českých médiích a dělí společnost na dva neslučitelné tábory.

 

 

Považuji se za nekuřáka, protože počet mnou vykouřených kvalitních doutníků se limitně blíží nule a cigarety mi nevoní. Toliko na vysvětlenou, že nekopu za svůj zlozvyk, ale za svobodu volby.

Ve většině českých médií se totiž řeší, zda se v hospodách má kouřit, či nikoliv. To zásadní mi tam však nezaznívá. Má státní aparát, ať jeho organizace sídlí v Bruselu, nebo v Praze, strkat nos do svobodné volby podnikatele, zda bude jeho hospoda palírnou, nebo vymazleným nekuřáckým klubem? Já si myslím, že nikoliv.

Klíčovým prvkem poptávky jsou a budou preference lidí. Já osobně nerad chodím do hospod, kde se kouří. Prakticky se jim vyhýbám, a když si se mnou chce někdo sjednat pracovní oběd či večeři, tak vždy preferuji nekuřácký prostor. Jednoduše „to nechci čuchat“ a vadí mi, když mi od kouře smrdí oblečení.

Ale nevadí mi, když někdo posezení nad pivem „v komíně“ vyhledává. Proč? Nikdy jsem totiž nezažil, že by mě někdo nutil jít do hospody, kde se kouří. Pokud jsem tam vstoupil, tak vždy dobrovolně. Nebo vás někdo někdy do něčeho takového nutil?

A chytří provozovatelé restaurací, hospod, klubů a barů už dávno přišli na to, že lidí, jako jsem já, je minimálně stejný počet jako těch, kteří jsou vášnivými kuřáky. A díky této znalosti tomu přizpůsobili svou firemní strategii a byznys plán. Jednoduše se u nich nekouří. Podle Asociace hotelů a restaurací chápe více než polovina restauračních podniků v České republice nekuřáka jako svého klíčového zákazníka – zhruba 60 procent restaurací je nekuřáckých nebo mají striktně oddělené kuřácké a nekuřácké prostory. Nové restaurace jsou až na výjimky zcela nekuřácké. A co jsem si tak všiml, ve frekventované dny a časy je problém sehnat v těchto typech zařízení místo.

Opravdu nám tedy stačí „nezačouzené hadry“ výměnou za regulaci podnikání, když trh ukazuje, že to ani není potřeba?

Pak se ptám, co přijde příště? Nebudu si moci koupit Playboy? Nebo Playboy rozostří bradavky Miss červenec, protože to navrhl nějaký podvýbor podskupiny kdesi v kanceláři, který vyhodnotil submisivní pózy žen jako genderově nekorektní počin zdržují muže od efektivního pracovního procesu?

A budu si moci vůbec dát za pár let kávu, která bude obsahovat kofein? Nebo sycenou limonádu? Nebo pořádné vepřo knedlo zelo? Jako úplně zdravé ty pokrmy nejsou, to si dejme ruku na srdce. Ale budeme ji tam mít, až nám bude dietologický kontrolor státního úřadu udělovat blokovou pokutu a kulantně vysvětlovat, že jestli budeme tyhle látky do svého těla dále vstřebávat, tak nedostaneme povolení například k tomu založit rodinu? Nebyla nakonec známá Orwellova kniha 1984 spíše prognóza, než sci-fi román?  

Všechna tahle regulatorní nařízení, ať ve smyslu zákona či vyhlášky, mě vedou k jedinému... K rebelistické úvaze o založení pánského klubu, ve kterém se bude prostě normálně kouřit, nezdravě jíst, bude se tam pít tvrdý alkohol, který nám budou servírovat holky v korzetech a podvazcích, a když se budou muset sehnout ke stolu s espressem plným kofeinu, tak jim uvidíme kus zadečku a mocně potáhneme z doutníku... Každá politická akce má totiž reakci – a ta se odvíjí právě od těch preferencí jednotlivců, nikoliv od paragrafů nebo hlasování v parlamentu.

Závěrem bych chtěl říct, že jsem si plně vědom dopadů kouření na lidské zdraví. Musím však důrazně upozornit na to, že náš stát vybírá spotřební daň a daň z přidané hodnoty. Dále není úplně utopistické uvažovat o tom, že by zdravotní systém nedokázal definovat úroveň zdravotní péče, kterou poskytne tomu, kdo žije nezdravě a tomu, kdo se chová přesně opačně.

No, vlastně... Je to utopistické. Za tím by byla třeba nějaká práce a ne zvracení nesmyslů do médií.

Napsal Wolenby s příspěním Aleše Roda
 

 


 

Kam dál?

KOMENTÁŘ: Inspirujme se Severní Koreou: Prezident je nejlepší!

středa, 16. listopadu 2016, 13:59

Češi jsou v podstatě mírumilovný národ. Naše přirozená nátura nám velí strpět jakékoliv příkoří skloněním hlavy a...

GLOSA: Život Čáslavské střídaly úspěchy a pády. Za svůj přístup si...

středa, 31. srpna 2016, 10:22

Simone Biles ze Spojených států amerických se stala jednou z nejúspěšnějších sportovkyň na olympijských hrách v Rio de...

GLOSA: Rio de Janeiro – letní kondolympiáda (Go)!

úterý, 2. srpna 2016, 13:44

Do zapálení olympijského ohně na brazilském stadionu Maracanã ještě zbývá několik desítek hodin, už teď však dění v...

KOMENTÁŘ: Svět se zbláznil, hospody bez Pokéstopů zkrachují

středa, 20. července 2016, 13:57

Myslíte si, že vynález kola nebo telefonu pro nás byl nějak významný? Určitě uvedení vynálezu nemělo takový úspěch,...

 

Komentáře

 

Napište nám

Nejčtenější

  • Majitelce se ztratil pejsek Shiba-Inu. Nyní...

  • Na jižní Moravě se pohybují komáři...

  • Devětadvacetiletý muž v Mariánském údolí...

  • Lidl se po drsné reportáži České televize...

Reklama
 
 

O čem píše Drbna.cz

Vítr převrátil na Lipně plachetnici a rybářskou loď. Posádku obou lodí z vody vytáhli záchranáři

Všechny složky integrovaného záchranného systému (IZS) vyjížděly o víkendu ke dvěma převráceným lodím na lipenské přehradě. První loď se třemi rybáři se kvůli větru převrhla v sobotu 23. června kolem osmé ráno. Na záchranu posádky převrácené plachetnice se IZS vydaly kolem oběda. Žádný z mužů naštěstí nebyl zraněn.

Mít Zemana na Frekvenci 1 je čest, ale útočit na novináře by neměl, říká šéf české odnože Lagardère

„Zásadně ovlivnil podobu českého mediálního světa“. I tato slova zazněla v okamžiku, když letos v dubnu prezident mediální skupiny Lagardère Active ČR Michel Fleischmann přebíral francouzský Řád čestné legie. V obsáhlém rozhovoru pro HlídacíPes.org mluví i o tom, že tiskový zákon ve Francii novináře chrání, zatímco ten v Česku pojem novinář ani nezná.

Proč nenabídl úřad trenýrky k odprodeji také veřejnosti? Nejednalo se o nepotřebný majetek státu, hájí se

Pálení trenýrek prezidentem Milošem Zemanem vzbudilo vášně mezi širokou veřejností. Redakci Drbny ale zaujalo, jak nestandardně došlo k převodu červených trenýrek kanceláři prezidenta. Proto jsme zaslali tři jednoduché otázky Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových.