Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

V roce 2016 přemýšlejme vlastní hlavou…

 
sobota, 2. ledna 2016, 15:02

Česká republika má v zahraničí velmi dobrou pověst. Možná se vám to moc nezdá, ale je to tak. Češky a Češi jsou kreativní, pracovití a vynalézaví.

Ve zdravotnictví zachraňují životy, v korporátním světě pomáhají velkým firmám k miliardovým ziskům, na prestižních univerzitách určují trendy vědy a výzkumu a na sportovních kolbištích oslňují fanoušky skvělými výkony. Na desetimilionovou zemičku utlačovanou čtyři desítky let zvůlí komunistického režimu velmi slušný výsledek.

Řekl bych, že velkou měrou se na tomto renomé České republiky vždy podílela schopnost umně používat tzv. zdravý selský rozum v kombinaci se vzděláním a životními zkušenostmi – přirozený, pragmatický a realistický způsob uvažování, který v zahraničí nabourává technokratické myšlenkové postupy vlastní německy mluvícím národům, bohémskou nezávislost států v jižní Evropě či odměřenost obyvatel skandinávských zemí. Zdravý selský rozum nám pomáhal přežívat politické i jiné útlaky, protože ať nám něčí zvůle kladla do cesty jakékoliv problémy, překážky nebo bariéry, dokázali jsme je kreativně obcházet a ještě o tom vtipkovat. Ale…

Přijde mi však, že se naše historická přednost zvaná selský rozum pomalu vytrácí. Jako bychom ji ve svobodné společnosti zapomněli využívat. „Vlastní“ názory si děláme podle názorů jiných, hlavním argumentem v debatách je sousloví „ale v novinách psali, že…“, cestou k poznání milionů z nás je bulvární deník v kombinaci s bulvárními večerními zprávami, čemuž se přizpůsobují i další mainstreamová média, jejichž vlastníci mají navíc na zpravodajství svůj vlastní pohled. Hltáme tak titulky a povrchní články internetového zpravodajství, mysl nám zaplevelují nesmyslné zprávy typu „Babiš či Sobotka či Kalousek či Škromach či Zeman řekli něco, někdo jim na to něco odpověděl, na což přišla další reakce a pak se ještě chvilku všichni navzájem uráželi…“ (opravdu tohle potřebujeme k životu?), proložené černou kronikou od Aše do Ostravy a, pokud je hodně mrtvých, tak i zahraničními zprávami. Bohužel, je to tak.

Není divu, že stále častěji nedokážeme než zaujmout pouze černobílé hodnocení určité věci. Evropská unie? Zeman? Putin? Uprchlíci? Ano/Ne. Podpora/Nenávist. Líbí/Nelíbí. Zejména v posledním zmíněném tématu se neschopnost argumentace prokazuje v celé své bídě. Povrchní znalosti a hledání mediálně známého názorového vzoru, který by suploval nedostatek vlastních znalostí, nikdy nevystačí na plodnou debatu. Proto se názorové proudy „sluníčkářů“ a „nacionalistů“ zabarikádovali v daleko vzdálených zákopech, z nichž se namísto debaty ostřelují hlavně urážkami a zesměšňují se na sociálních sítích. Na víc skutečně nemáme?

Silvestr je za námi, rok 2016 před námi. Co si s ním počít? Možná jsem až moc naivní, ale přál bych si, abychom my Češi přestali informačně degenerovat. Abychom používali vlastní mozek pro tvorbu vlastních názorů. Abychom myšlenky jiných využívali pouze jako základní impulz pro vlastní poznání, ne jako jeho náhražku. Abychom zcela nedůležitým půtkám do sebe zahleděných politiků kdesi v Praze věnovali mnohem méně času než dosud a zaměřili se hlavně na to, co se děje v našem bezprostředním okolí, protože tam se skutečně rozhoduje o kvalitě našeho života. Abychom nečekali, až se ze zpravodajství dozvíme, jestli jsme v krizi, nebo nejsme, jestli se nám žije dobře, nebo ne, jestli jsme šťastní, nebo nejsme. Všechno totiž začíná právě u každého z nás. Nikdo jiný to s námi nikdy nebude myslet tak dobře jako my sami. Začněme myslet vlastní hlavou a bude nám všem lépe…

Napsal Aleš Rod

 


 

Kam dál?

GLOSA: „Prezident sjednotitel“ radikálně rozdělil národ

čtvrtek, 19. listopadu 2015, 10:34

Přečetli jste si nadpis této glosy a říkáte si: „Opravdu? Další pisálek chce vyjádřit svůj názor?“ Ano, opravdu....

Vzkaz pro paní ministryni Kateřinu Valachovou: TINSTAAFL!

středa, 11. listopadu 2015, 16:31

Ministryně Kateřina Valachová (ČSSD), která má na starosti resort školství, mládeže a tělovýchovy, by od roku 2018 ráda...

Nižší poplatky za roaming – další regulace, co povede ke zdražování...

čtvrtek, 29. října 2015, 11:07

Celé Česko zajásalo nad zprávou, že regulace Evropské unie utnula roamingové poplatky. „Ze zahraničí si díky Evropské...

BKBlog Barbory Kotalíkové: „A je to tady!“

úterý, 9. prosince 2014, 20:20

Dnes čtete můj první článek do Brněnské Drbny. Tímto se zapisuji do historie tohoto online deníku. Jsem vzrušená,...

 

Komentáře

 

Napište nám

Nejčtenější

  • AKTUALIZOVÁNO: Řidička srazila chlapce,...

  • Řidička předjížděla sanitku a v protisměru...

  • Brněnští středoškoláci vymysleli projekt na...

  • FOTO: Koupili si v Brně rodinné auto. Za půl...

Reklama
 
 

O čem píše Drbna.cz

Příběh legendárních Lužánek oblétne svět. Dokument získal nominaci na filmový festival v Mexiku

Od památné fotbalové rozlučky Petra Švancary, kdy Lužánky po letech ožily energií desítek tisíc fanoušků, sice uběhly už více než tři roky, příběh legendárního fotbalového svatostánku ale tentokrát doslova obletí svět. Dokumentární film Stadion Tomáše Hlaváčka byl totiž nominován na mezinárodní festival dokumentárních filmů v Mexiku. Na International Documentary Film Festival of Mexico City (DocsMX) ho budou 14. až 16. října promítat dokonce třikrát.

Úroveň informační a digitální gramotnosti na školách? Neuspokojivá, přiznává ministerstvo

Jaká je úroveň digitální gramotnosti a výuky IT na českých základních a středních školách? Podle poslední zprávy České školní inspekce neuspokojivá, což přiznává také ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Příliš nepřesvědčili ani průzkumy a testy, které ukázaly na řadu nedostatků. Podle ministerstva by ale mohlo svítat na lepší zítřky.

Tisíce dětí potřebují pomoc zemí jako Česko. Nápad s 50 sirotky ale poškodily chyby organizátorů

Mediální jiskření kolem přijetí či nepřijetí „50 syrských sirotků“ v posledních dnech pomíjelo podstatný fakt: V první fázi mělo jít především o politické gesto, ne o propracovaný plán. Europoslankyně Michaela Šojdrová chtěla, aby český parlament projednal usnesení k přijetí omezeného počtu dětí zasažených válečnými konflikty. Iniciativa ale utrpěla už na začátku komunikačními chybami těch, co ji vymysleli.