Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

Co nám zbylo z Velikonoc?

 
pondělí, 2. dubna 2018, 07:49

Původní Velikonoce byly Svatým týdnem, kdy se člověk měl oddávat půstu, klidu, tichu a soustředění. Dnes už si často ani neuvědomujeme, že hlavním poselstvím Velikonoc je vzpomínka na poslední týden Ježíšova pozemského života, jeho smrt na kříži a vzkříšení. Což je logické, vzhledem k tomu, že Češi jsou prý „nejateističtější národ na světě“.

Jiní by řekli, že Velikonoce jsou hlavně snahou obchodníků co nejvíc vydělat. Stejně jako z Vánoc jsme si nechali už jen to, co se nám „hodí“ – dobré jídlo a volno v práci. Nicméně některé tradice se v českých domácnostech stále drží a když už nic jiného, Velikonoce jsou sympatickým svátkem jara, kdy se rádi obklopujeme roztomilými zvířátky, květinami, dobrým jídlem a symboly probouzející se přírody.

Co jednotlivé dny znamenají a co dnes stále dodržujeme?

Zelený čtvrtek byl dnem odpuštění, kdy se lidé modlili, omývali a uklízeli. Na Zelený čtvrtek také zvony „odlétají do Říma“, což zná asi každý. Místo zvonů se ozývaly řehtačky a klapačky, a to všechno mělo spojitost s Jidášem, který zradil Ježíše.

Dnes si můžeme dát zelené pivo a zelená barva celkově dobře ladí s atmosférou jara, přestože Zelený čtvrtek vlastně nemá s touhle barvou nic společného – nejspíš jde o přesmyčku původního německého názvu Greindonnerstag (lkavý čtvrtek).

Velký pátek je den smutku a památky na ukřižování Ježíše, proto ustala všechna práce a utichla hudba. Nesmělo se pracovat na poli, péct ani uklízet, což samozřejmě ocení každá hospodyňka, a proto se tato tradice přenesla i do dnešních dnů. Na Velký pátek ale bylo zakázáno třeba i půjčování věcí a přijímání darů.

Všechnu práci pak můžete dohnat o Bílé sobotě, kdy se začínalo s úklidem už před svítáním. V tento den se také peklo a pletly se pomlázky. Jak vidíte, dnešní „tradice“ obchodních domů, kdy začnou prodávat velikonoční pečivo a pomlázky už měsíc dopředu, je opravdu jen marketingovým tahem.

Za hlavní velikonoční den považujeme pondělí, ale nejsvátečnějším dnem v roce byla pro křesťany Velikonoční neděle. Do kostela se chodilo posvětit dokonce i pečivo (mazanec a beránek). V neděli se začala konzumovat tradiční jídla, kromě sladkého pečiva tedy hlavně vejce, chléb a víno. Dnes si těžko dovedeme představit, že bychom se všech těch dobrot směli dotknout až v neděli. Je toho přece tolik, že jíst se musí pořád!

Nejstarší velikonoční tradice se stále dodržuje, a to na Velikonoční pondělí. Jde samozřejmě o mrskání žen pomlázkou z mladých proutků. Kořeny tohoto zvyku sahají až do pohanských dob a skrývá se v něm nepřekvapivě symbolika plodnosti a sexu, ale zároveň koledníci vyhánějí z žen nemoci a lenost. Muži by tedy za vymrskání (samozřejmě jemné) měli být odměněni.

Těžko říct, proč zrovna tenhle zvyk přežil tak dlouho. V zámoří by asi něco takového bylo považováno za barbarské, zvláště po kampani #metoo, ale my se toho nevzdáme!

Symbolika

Jinak k Velikonocům samozřejmě patří vejce, bez kterých si nedokážeme tenhle svátek představit. Vždyť kdo nenosil po Velikonocích k svačině ještě několik dní i týdnů barevná vejce uvařená natvrdo? Původně vejce symbolizovalo hrob, který skrývá život, ale je také symbolem jara, plodnosti a života.

Jak už jsme se zmínili, řehtačky měly nahradit zvuk zvonů, které utichly. Každý určitě zná ten nenapodobitelný klapavý zvuk, i když dnes i řehtačky pomalu mizí. Asi nejsou marketingově významnou položkou...

Symbol beránka má také původ v náboženství, vždyť značí samotného Ježíše. Proto je forma beránka pro sladké pečivo posvátná už od dávných dob. Dnes se k němu přidávají kuřátka, zajíčci, štěňátka, koťátka a všechna roztomilá zvířátka, ale původně se světily právě jen beránci, chléb nebo mazanec. Konkrétně zajíček je symbol převzatý z Německa.

Ať už máte na Velikonocích nejradši cokoliv, užijte si je v klidu a v rodinném kruhu!

Napsal(a) Klára Havlínová
 


 

Kam dál?

ZÁPESNÍK: Jak jsem získal policejního psa

pondělí, 19. března 2018, 19:45

Ahoj, jsem Ivo Spisar a od tohoto roku píšu pro Drbnu. V redakci jsme se rozhodli, že zkusíme spustit blog o životě...

DRBÁRNA: Učitelé a lékaři jsou pro mě nejdůležitějšími osobami, říká...

neděle, 18. března 2018, 20:00

Víte, že je zpěvák Matěj Ruppert také milovníkem latinsko-amerických tanců? Možná ještě méně z vás by hádalo, že na...

MATKA NA TAHU: Sněz si mě! Ozývá se z lednice

středa, 14. března 2018, 16:55

Co my uneseme, než sneseme! Seš ňáká podrážděná, pronesl můj muž Vladimír, když mě přistihl upocenou po...

DRBÁRNA: Jsem workoholik, relaxem je pro mě kapela, přiznává Honza...

neděle, 11. března 2018, 20:06

Muzikálový herec, hudebník, zpěvák. Honza Kopečný je jednoduše multifunkčním umělcem, kterého většina z vás zná také z...

 

Komentáře

 
 

O čem píše Drbna.cz

Nerad vzpomínám. Stále žiju současností a budoucností, říká majitel Koh-i-nooru Vlastislav Bříza

Patří mezi nejvlivnější Jihočechy, vybudoval holding KOH-I-NOOR a stále žije v Budějcích. Tak by se dal ve zkratce představit dvaasedmdesátiletý Vlastislav Bříza. Toho v exkluzivním rozhovoru vyzpovídala redakce Drbny.

Když chcete něčeho dosáhnout nebo něco změnit, musíte do toho dát kus sebe, říká předseda Svazu měst a obcí František Lukl

Ve svých 41 letech obhájil počtvrté post starosty jihomoravského Kyjova, vyzkoušel si ministerské křeslo a už čtvrtým rokem předsedá Svazu měst a obcí ČR, jedné z nejvlivnějších nevládních organizací u nás.

Nový Zéland ruší vstřícnost k Huawei, v Čínanech vidí riziko. V Česku firma vyhrává tendry

Nový Zéland ostře mění svou bezpečnostní politiku. Generální ředitel novozélandské bezpečnostní služby (GCSB) Andrew Hampton oznámil, že mobilní operátor Spark nemůže používat zařízení Huawei pro novou mobilní síť 5G. Čínská zařízení označil za bezpečnostní riziko. USA a Austrálie Huawei vyloučily ze státních zakázek, v Česku se o ně firma naopak uchází.