Dvacet tisíc hodin práce. Brněnští a mnichovští studenti zachránili barokní mobiliář

Unikátní dvouletý projekt restaurátorských škol z Brna a Mnichova skončí až v červnu, kdy se na svá původní místa vrátí i polychromované sošky a obrazy, které studenti Restaurování malířských a dekorativních technik do prázdnin opraví. Už na konci tohoto týdne ale restaurátoři předají kněžím klíče k sakristii se zrekonstruovaným mobiliářem.

Ten sloužil nepřetržitě téměř 270 let a byl v dezolátním stavu. Během posledních dvou let studenti pod vedením zkušených restaurátorů provedli kompletní restaurátorský průzkum, zajistili stabilitu konstrukcí a funkčnost pohyblivých prvků, odstranili nešetrné zásahy, doplnili chybějící prvky řezeb a nábytku a vrátili barevnost malbám a polychromiím. Celkem odpracovali na 20 tisíc hodin.

„Náročné bylo takřka nekončící podlepování dýh ještě komplikované silným poškozením dřevokazným hmyzem a houbami v soklové části. Někdy bylo nutné pracovat s materiálem, který by se při neopatrnosti doslova sypal pod rukama,“ popsal vedoucí oboru Restaurování nábytku Jan Hrdina.

Ukryté přímluvné lístky i podpisy vojáků

Mladé restaurátory čekala ale i příjemná překvapení. V sakristiové skříni objevili například přímluvné lístky z roku 1842. „Malé krasopisné texty budeme teprve podrobně zkoumat. Pravděpodobně sloužily k zachycení přání a modliteb. Snad se uschováním na tajných místech vyplnily,“ dodává Jan Hrdina.

Mobiliář se dochoval v téměř původní podobě, odborníci jej tedy považují za unikátní doklad úrovně uměleckého řemesla 18. století na Moravě. Své šrámy na něm však zanechala řada laických oprav a zásahů. „Kolej i kostel byly od roku 1773 ve vlastnictví armády, která opravy prováděla z velké části svépomocí. Vizitku toho nám dodnes zanechali na zadní straně jedné ze zásuvek Josef Schmit a Karel Chlíbek, toho času vojáci 54. pěšího pluku, kteří se na opravách podíleli v roce 1882,“ uvedl historik umění a pedagog na VOŠ restaurátorské Radek Ryšánek.

„Mozek“ kostela

Sakristie kostela v Jezuitské ulici se kromě rekonstrukce mobiliáře a podlahy, která proběhla v posledních dvou letech, brzy snad dočká také renovace nástěnných maleb. Podle Josefa Čunka, rektora kostela, je to velmi důležité. „Sakristie je jakýmsi mozkem kostela. Je skrytá, ale kněz a jeho pomocníci – ministranti, varhaník, zpěváci či kostelník – v ní připravují dění v kostele. Posvátno křesťanské je krásné, v sakristii se připravuje posvátné dění, proto musí být též krásná. Abychom mohli tvořit, musíme se dívat na krásu, nejlépe být přímo v prostoru ušlechtilém,“ říká.

Projekt má také za cíl společnou prací propojit mladé lidi ze dvou zemí. Studentům tak pomohl vyměnit si odborné znalosti, seznámit se s jinými postupy a novými technologiemi, ale i zlepšit jazykové znalosti či odbourat předsudky.

„Takové projekty patří k duši Evropy. Křesťanství vytvořilo naši kulturu a celou civilizaci svou sjednocovací silou: umění – krása – vzdělání musí tvořit jednotu. Ochranou takových hodnot vzděláváme sebe, dnes pak již nejen Evropu, ale celý svět a dáváme budoucnost dalším generacím. Díky tedy za projekt a jeho krásný výsledek,“ dodává rektor kostela Josef Čunek.

Mezinárodní spolupráce možná nekončí

Mezinárodní spolupráci brněnské Vyšší odborné školy restaurátorské a mnichovského Goering Institutu financovalo německé ministerstvo kultury a mobilitu německých pedagogů a studentů evropský program Erasmus+.

„Pomocí této finanční podpory bylo možné společné kulturní bohatství zachránit a zrestaurovat. To spolu s velkým nasazením obou škol přispělo jak k uchování nábytkového vybavení sakristie, tak k vzájemnému porozumění,“ řekl k projektu Bernhard Kügler, ředitel mnichovského Goering Institutu.

Že byl projekt přínosný, potvrzují také studenti. „Jde o zajímavou práci na úžasném barokním kusu nábytku, na kterou bychom jinak jako mladí restaurátoři nenarazili. Nabyla mě novými poznatky a ukázala mi další možnosti i jiný postup práce. V jednom workshopu jsem dokonce mohl pracovat s laserem pro odstraňování povrchových úprav,“ popisuje Lukáš Janoušek, student 3. ročníku oboru Restaurování nábytku. Jak dodává, zajímavá byla také práce se zahraničními studenty. „Byla to zkušenost, která mě naučila komunikovat v cizím jazyce a umět se domluvit, vytvořit kompromis a podívat se na věc z jiného pohledu,“ dodává.

Projektu se během dvou let zúčastnilo téměř sto studentů. Vedení obou škol nevylučuje, že by spolupráce na dalších projektech mohla pokračovat i v následujících letech.

Zdroj: VOŠR