V Domě umění se zrodil svět nových symbolů a rituálů

Architektem projektu je česko-argentinský umělec, "vizuální aktivista" Federico Díaz. "Prostor jsme proměnili skutečně radikálním způsobem," řekl dnes novinářům. Tvůrci projektu například navezli do budovy šest tun rašeliny, centrální síň proměnili v sakrální prostor s pozlaceným robotem a v další místnosti vybudovali vodní plochu s modrým pigmentem. Sám autor pak nechal provizorně zatarasit schody. Lidé se dostanou do prvního patra jen výtahem. Rázem se octnou ve světě spojujícím prehistorické i futuristické prvky. Rituály tam vykonávají "matky" v bílých a modrých řízách. 

V "sále invokací" návštěvníci najdou obří masu rašeliny. V dalším sále jsou rozestavěné nádoby tvarově vycházející z japonských archeologických nálezů, ovšem zhotovené moderními prostředky z geopolymeru. V přípravném sále pak matky jako vykonavatelky rituálů naplňují nádoby rašelinou a dalšími příměsmi, případně některé vzorky různými metodami konzervují.

Ze "sálu destrukce" si matky přinášejí omítku ze zdí Domu umění, v téže místnosti postupně rozebírají parkety. Podle ředitelky Domu umění Terezie Petiškové budou po tříměsíčním trvání výstavy Big Light nutné opravy. Tak jako tak se ale plánovaly, jako třeba broušení parket nebo vyrovnání zdí.

V centrálním prostoru manipuluje pozlacená robotická ruka s nádobami plnými modře pigmentované vody. Lidé tam nahlížejí jen skrze sklo nebo přes zeď, která se příležitostně otevírá, ovšem projít smí jen matky. "Projekt není statický, vizuální. Je skutečně polem testovacím, polem laboratorním a částečně rituálním, ve kterém probíhají určité aktivity, bez nichž to pole samotné je bezvýznamné, prázdné," popsal další z tvůrců Jen Kratochvil.

Celá mytologie kolem projektu Big Light je ukotvená v současnosti. K hlavním tématům patří ukládání dat, nové  technologie, virtuální realita, ekologické a další hrozby. Na jaře příštího roku projekt Big Light pokračuje v Londýně.

Zdroj: ČTK, Dům umění města Brna