Kníže pornofolku pokřtil novou desku, Záviš a jeho dvanáctka nezklamali

Je krátce po deváté hodině večerní, kníže konečně usedá na své místo, v jedné ruce kytara, v druhé ruce půllitr s pivem. Začínáme. V éteru zní U vypuštěnýho bazénu, ti znalejší zpozorněli a zpívají se Závišem. Při odrhovačce Zemřel mi kamarád už znělo celou Melodkou „kamarááááád, kamarááááád“. Ani stále se kupící půllitry piva nesebraly nejznámějšímu pornofolkistovi smysl pro humor. Kupil se vtip za vtipem, přidal dokonce několik svých povídek, kterými rozesmál i nejzarytější pesimisty. „Cesta kolem světa… je k hovnu.“, jako by charakterizovala Závišův život úplně nejlépe.

Po samotném křtu, který přišel asi půl hodiny po začátku koncertu, přidal Kníže většinu svých největších pecek. Dvě panenky jasně ukázaly, čím je Závišovo publikum jedinečné, zpíval úplně každý. „Čepice, čepice, čepice! Čepice, čepice, čepice! Čepice, čepice, čepice! Čepice, čepice, čepicé!“ aneb refrén není vždy všechno. „Cukráři, TY DEBILE!“, v celé Melodce již nebylo střízlivé duše, všichni zpívají, křičí a lijí pivo po podlaze. „Země se do kolečka točí, měchýře nalité jsou močí…“ Jako by všichni byli napjatí, co bude následovat, leč nic se nestalo. Smutná realita, Záviš je příliš střízlivý.

Atmosféra byla s blížícím se koncem celého koncertu čím dál veselejší. Při písni Kokot starý jako by se všichni stali jedním Závišem. Největší ohlas však sklidila píseň Už je to tak. „JÁ SI NECHÁM VYTETOVAT PÍČU NA ČELO“ muselo být slyšet snad i přes ulici. Přes Nenázvuhodnou prasečinu aneb „holá prdel cecky kule štencl pekáč“ a kultovní Andělu jsme se dostali k přídavku. Ten byl opravdovou třešničkou na dortu. „Já na vojnu nepudu, JÁ TO MRRRDÁÁÁÁÁM“ zpívala Melodka unisono.

Celý křest končil za pokřiků „starý kokot“ a „Záviš na hrad“. Kníže ani tentokrát nezklamal. Jediná výtka z celého koncertu směřuje k samotnému novému albu, neboť z něj Záviš zahrál pouhou jednu píseň „na ukázku“. Atmosféra i výběr klasických písní však byl takřka dokonalý, jak se říká, to nejlepší přišlo nakonec.

Co vás inspirovalo k nové desce Závišova dvanáctka?

„Já vydávám pořád ňáky desky“

Nějaká speciální inspirace k ní?

„Néé… to je de facto pořád tak ňák jakoby stejný… Nebude to nic přelomovýho.“

Takže nějaké události z vnějšího světa, politika… vůbec?

„No je tam jedna písnička o komunistech.“

Jak dlouho jste dělal na nové desce?

„Jak dlouho jsem na tom dělal? Dvě hodiny.“

Komplet nová deska, dvě hodiny všechny písničky?

„No.“

Čím to je, že máte tak blízký vztah k Melodce?

„No, to já sem hrával na Šelepce asi 10 let, pravidelně, každej měsíc, a teď hrávám na Melodce už asi druhej rok, taky vlastně každej měsíc.“

A je pro vás Melodka něčím speciální? Nebo Brno celkově?

„Ani ne… No tak mám tady trvalý bydliště akorát.“

Takže žádný bližší vztah k Brnu nemáte?

„Ale jo… tak máma je z Brna, já jsem vlastně poloviční Brňák, když se to tak vezme.“

Plánujete něco v nejbližší době? Zase nějakou desku třeba?

„Né. Knížku příští měsíc budu mít novou.“

Knížku? A o čempak to bude?

„Takový krátký povídky, zase nic novýho, no. Ono to je v podstatě pořád stejný. Pořád stejná šablona… to se nijak moc neliší od sebe.“

Ještě jedna otázka. Kdybyste měl vybrat jednu oblíbenou písničku, z celý historie, a proč?

„Ňákou oblíbenou písničku? Ty, to se těžko říká. Písnička, která nejvíc ovlivnila lidi, je asi Anděla, no. Ta to všecko odstartovala vlastně, ten pornofolk. Ale jako že by byla moje nejoblíbenější… To nemám, přímo jakože nejoblíbenější.“

A k Anděle vás motivovalo co, jestli si to pamatujete?

„No to si nepamatuju… to je tak ňák život.“

Na závěr, co byste vzkázal svým fanouškům?

„Že jim děkuju za přízeň, a budu rád, když mně ji zachovají i na příště.“

Záviš se na Melodku vrátí již v prosinci, aby zde pokřtil svou novou knihu.

A Drbna bude opět u toho.

Filip Kříž